Na začátku celodenní akce promluvil Václav Štětka z Univerzity Karlovy, který se dlouhodobě zabývá výzkumem médií a komunikace.

V Maďarsku je „konečná“

„Babiš popírá neformální vedení médií i v souvislosti, jak je převedl do svěřeneckého fondu,“ uvedl na začátku svého vystoupení Václav Štětka. „V Maďarsku některé z těch nejvíce provládních titulů v posledních týdnech oznámily, že změní svoji právní normu na novou nadaci. Pokud toto tamní regulační orgány schválí, což se dá předpokládat, tak to bude znamenat, že v Maďarsku vznikne největší mediální dům a vláda bude kontrolovat 80 procent médií v této zemi. Není překvapivé, že nevládní organizace v reakci na takovýto bezprecedentní krok hovoří o konci svobody médií Maďarsku,“ kritizoval „odbojnou“ zemi Visegrádu mediální odborník.

Vážné hrozby, ne plané řeči

Poté přešel na našeho severního souseda: „V Polsku vláda zintenzivnila své nepřátelství se zbývajícími zahraničními vlastníky médií, kteří kritizují vládu. Například Newsweek, který vlastní Axel Springer. Představitelé vlády hovoří, že je potřeba zajistit přesun těchto médií zpět do polských rukou. Například tím, že se stanoví limity, kolik mohou mít zahraniční vlastníci podílu. I když k tomu zatím nedošlo, tak hrozby, kterým jsou vystaveni novináři, ukazují, že se nejedná jen o plané řeči. Stav médií ve střední Evropě, pokud jde o jejich vlastnictví a svobodu, je varovný,“ zvedl pomyslný prst Štětka. „Je to vidět z Media monitoru, který byl nedávno publikován. Jde o projekt, kterého jsem se také zúčastnil, takže jsem kompetentní k tomu něco říci. Jedná se o nástroj, který slouží k monitorování hrozeb médií. Měří se rizika ve čtyřech oblastech, tedy svoboda slova, pluralismus médií, politická nezávislost a sociální inkluzivita, což se týká dostupnosti médií různým zranitelných sociálním skupinám,“ pochlubil se přítomným výzkumník.

Tlak se stupňuje

„Ve střední Evropě skutečně máme hrozby pro pluralitu médií, která je vyšší, než v jiných částech Evropy. Rozdíly mezi západní a východní Evropou jsou ještě větší. Ve střední Evropě jsou problémy, pokud se jedná o konečné vlastníky, kteří se schovávají za komplexní vlastnickou strukturu, přes různé nastrčené osoby. Teď cituji ze zprávy, která se týká Maďarska, ale je to platné i v dalších zemích. Pokud jde o koncentraci vlastnictví médií, tak nám roste v celé EU oproti předchozímu období. Největší koncentrace je v oblasti novin. Velikost trhu zřejmě hraje větší roli. Pokud jde o komerční vliv na obsah, tak většina středoevropských a východoevropských zemí má tlaky na média dané ekonomickou stránkou od vlastníka.“ To má podle Václava Štětky dopad na nezávislost redakcí. Problematika nezávislosti je i v souvislosti s tím, jak soukromí vlastníci mohou tlačit na redaktory.“

Konec demokracie?

„V celém procesu střední a východní Evropy dochází k jakémusi procesu demokratické dekonzolidace. Jak jsme se k tomu dostali a proč k tomu došlo? Problematické situace se nachází v poslední transformaci médií, zahraniční investory nahrazují místní oligarchové. V posledních pětadvaceti letech k první transformaci z partajních orgánů na soukromé tituly, přišli zahraniční vlastníci,“ vysvětloval auditoriu Štětka. „Jednalo se o velké korporace se sídlem v západních zemích. Ač si lidé mysleli o dopadu těchto vlastníků cokoliv na mediální krajinu, v podstatě se předpokládalo, že proces internacionalizace vlastnictví bude dále pokračovat do budoucna a že žurnalismus ve střední a východní Evropě se bude dále vyvíjet v rámci mezinárodního mediálního průmyslu. Nicméně tyto vyhlídky poměrně náhle skončily na konci první dekády jednadvacátého století v souvislosti s globální ekonomickou krizí a s dopadem digitálních médií, což mělo negativní vliv na mnoho vydavatelských domů. Mnoho mediálních domů se rozhodlo opustit střední a východní Evropu a soustředit se na domácí trh,“ konstatoval odborník na média z Karlovy Univerzity.

„Významně se posunula rovnováha mezi zahraničními a domácími vlastníky ve většině zemí,“ pokračoval dále. „ V roce 2006 byla největší internacionalizace. Nyní většina zahraničních vlastníků zmizela. Jedná se zejména o vlastníky tištěných médií. Někteří zůstali ještě v oblasti televizí, ale je zřejmě otázkou času, kdy tyto zahraniční vlastníci také zmizí. Noví majitelé mají různé zájmy a jejich zisky pocházejí z jejich byznysu. To není nic nového. V České a Slovenské republice jsou to Křetínský, Tkáč a litevský bývalý premiér. To jsou všichni lidé, kteří představují nový typ podnikatele. V důsledku silné přítomnosti zahraničních společností v těchto zemích a nedostatku místního kapitálu tu byl jejich vliv ještě nedávno poměrně nevýznamný, ale jak se zahraniční vlastníci stahují, tak se otevírá prostor pro intenzifikaci aktivit pro tyto podnikatele, což vede k tomu, že roste význam oligarchického modelu vlastnictví.“