Nemocniční úhrady v Česku se řeší dlouhodobě paušálem dle úhradové vyhlášky, a nikoliv adresně podle výkonu. K ústavnímu soudu nyní míří stížnost skupiny 48 senátorů (podepsal celý senátní klub ODS), s cílem zmíněný stav, který je dle jejich názoru diskriminační, změnit. Jedná se již o několikátý pokus o zrušení úhradové vyhlášky, podle které české zdravotnictví šlape již přes dvě dekády, prostřednictvím ústavního soudu. Žádná ústavní stížnost zatím nebyla úspěšná. 

Senátoři, kteří ústavní stížnost podali, současný stav v českém zdravotnictví v oblasti úhrad spatřují jako diskriminační, a to kvůli tomu, že různá zdravotnická zařízení dostávají za totožné zdravotnické zákroky různě vysoké úhrady.

Více  v praxi dostávají většinou nemocnice v metropoli a krajských městech, méně pak zařízení na venkově. Například operace slepého střeva v Praze de facto stojí zdravotní pojišťovnu více, než pokud je střevo operováno v nemocničním zařízení na Vysočině.

Co se týče částky za úhradu nemocniční péče na obyvatele a rok. V roce 2015 úhrada v Praze činila dle informací ODS s odvoláním na ÚZIS dle ČTK 30 435 Kč, v Praze a Středočeském kraji 18 970 korun. V Jihomoravském kraji, ale například v Karlovarském kraji již jen 5 107, v Pardubickém kraji 7 418, Středočeský kraj 7 762. Je evidentní, že malá nemocniční zařízení mimo velká centra jsou tak na vyhlášce „bita“ nejvíce. 

A tento stav má přesahy do péče o pacienty a dostupnosti léčby. „Dlouhodobě úhradové vyhlášky způsobují, že kvalita zdravotní péče není dána tím, co je pro člověka nejvýhodnější z hlediska péče o jeho zdraví, ale tím, co je nejvýhodnější dělat z hlediska toho, jak je napsaná vyhláška a jakým způsobem jsou hrazené zdravotní výkony,“ citovala k tématu Česká tisková kancelář (ČTK) předsedu senátorského klubu ODS Miloše Vystrčila.

Senátoři úhradovou vyhlášku napadli prostřednictvím stížnosti, která aktuálně míří k Ústavnímu soudu. Chtějí rovněž poukázat na to, že rozdíly v úhradách napříč regiony liší až několikanásobně. 

Ostrá slova na adresu stížnosti před týdnem zazněla ze strany ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha (ANO), který v tisku uvedl, že v případě, že by stížnost uspěla, hrozilo by zhroucení celého systému.

Proti Vojtěchovým slovům se ohradil jeden z hlavních strůjců ústavní stížnosti, Ivo Valenta, prostřednictvím otevřeného dopisu na stránkách ParlamentníchListů.cz.

Podle Valenty Vojtěch diskriminaci ve zdravotnictví v rozhovoru de facto přiznává. Není přitom prý rozhodně namístě, aby prostřednictvím sdělovacích prostředků „strašil chaosem“. Podle Ivo Valenty jsou současná pravidla pokřivená a senátoři je napadli, aby současný stav zlepšili, potažmo narovnali.

„Znovu musím zdůraznit, že ústavní stížnost není namířena proti pacientům. Není ale možné respektovat to, že v metropolích se bude kumulovat specializovaná péče a na straně druhé bude kvůli diskriminaci v okrajových částech republiky skomírat péče zdravotní, nebude na platy lékařů, zdravotních sester, nové vybavení, nové přístroje apod.,“ píše Valenta v dopise.

V rozhovoru pro Regionální televizi se na téma problematiky aktuálního stavu vyjádřil i autor ústavní stížnosti a právník specializující se na zdravotní právo Ondřej Dostál.

„Ten systém je poškozen nánosem nespravedlností, které se hromadily dvacet let. Ono to není jenom nějaká cena za slepé střevo tu či onde,“ sdělil v rozhovoru pro Regionální televizi právník a autor ústavní stížnosti Ondřej Dostál. Nemocnice podle Dostála nedostávají zaplaceno podle toho, jak jsou kvalitní anebo efektivní. „Její úhrada se počítá podle toho, kolik dostala před dvěma lety, a před dvěma lety se počítala podle toho, co dostala před dalšími dvěma lety a tak dále až do devadesátých let,“ vysvětlil Dostál.

Nemocnice, které byly v 90. letech chudé, mají podle Dostála stále úhrady nevýhodné. Naopak ta zdravotnická zařízení, která byla v devadesátých letech bohatá, jsou stále bohatší a bohatší. Problémem je podle Dostála i tzv. objemový limit. „Po vyčerpání určitého ročního limitu narazíte na strop, za kterým jste jako nemocnice povinna stále přijímat pacienty, ale už vám je zdravotní pojišťovna nezaplatí. Systém zcela chybně předpokládá, že si ta nemocnice takříkajíc poradí,“ uvedl Dostál. Problémem to je podle něj zejména, když je konec roku a jsou vyhlášeny takzvané stop stavy.

„Lékař, pokud se chová eticky, nemůže pacientovi s rakovinou říct, ať přijde za tři měsíce nebo za půl roku. To už by mohlo být pozdě. On tu péči musí poskytnout hned, ale v tom případě na něj bude křičet jeho ekonomický náměstek, jak si to představuje, že poškozuje nemocnici, protože nemocnice nedostane vyjma soudního sporu již ty peníze za práci a léky proplacené. Toto je chyba v systému, která je tam více než dvě desetiletí,“ uvedl Dostál.