Na západní polokouli se čím dál častěji objevuje téma reparací za dobu kolonialismu. V hledáčku jsou převážně západní evropské země, které na kolonizaci dlouhá staletí vydělávaly pohádkové bohatství a založily na ní svou prosperitu. USA zase čelí požadavkům na reparace za otroctví. Nyní se v hledáčku reparačních zájmů objevila Velká Británie, která byla historicky největším kolonizátorem a díky koloniím se stala nejbohatší a největší velmocí své doby.

Společenství Commonwealth, které sdružuje všechny bývalé (i nynější) kolonie či dominie Velké Británie, se začalo zabývat otázkou reparací za otroctví, ze kterého Británie těžila peníze i vliv. Britský ministr zahraničí David Lammy hned v úvodu řekl, že koncept reparací pro bývalé koloniální národy postižené otroctvím „není o převodu hotovosti“.

Vláda Velké Británie vyplácení reparací za otroctví označila za vyloučené. A nastolila téma, že by se země měly dohodnout „na jiné formě nefinanční reparační spravedlnosti“.

Reparace jsou podle ministra zahraničí Lammyho opatření k nápravě minulých skutků, které jsou považovány za špatné nebo nespravedlivé, a mohou se pohybovat od finančních po symbolické. Sám ministr zahraničí David Lammy je potomek rodičů z Guyany, jediné kolonie Velké Británie v Jižní Americe.

Karibské státy vytvořily na posledním setkání společenství Commonwealth desetibodový plán, ve kterém požadují úplnou formální omluvu, vzdělávací programy, zdravotní péči a přímé peněžní platby. Zajímavostí je, že Velká Británie se doposud za svou třísetletou historii obchodníků s otroky neomluvila. Ve svém projevu v Lagosu, nigerijském přístavním městě, kdysi ústředním pro transatlantický obchod s otroky, ministr zahraničí řekl, že toto období bylo „strašné a hrozné“ a zanechalo „jizvy“. Zároveň v projevu poukázal na to, že je sám potomkem zotročených lidí. „Jsem potomek zotročených lidí, takže to uznávám,“ řekl Lammy.

Ovšem ze zemí Commonwealthu rostou výzvy, aby Velká Británie zaplatila za svou roli otrokáře. Což vlády Velké Británie vždy odmítaly. Až nynější premiér Keir Starmer podepsal dokument, který vyzval k rozhovorům a „reparační spravedlnosti“. Dokument podepsal spolu s dalšími premiéry zemí Commonwealthu.

Lammy řekl, že věří, že rozvojové země z toho budou mít prospěch prostřednictvím věcí, jako je přenos technických dovedností a vědeckých znalostí z Velké Británie. Věří, že Velká Británie potřebuje „nový přístup k Africe“ a že rozhovory povedou k dalšímu partnerství mezi Británií a africkými zeměmi.

K tématu zazněl zásadní argument i na recenzovaném vědeckém časopisu Res Publica. Tam se domnívají, že mezi formu reparací by mělo patřit i právo na migraci.

„Migrace by představovala materiální reparace, protože je dobře známo, že migrace z chudších do bohatších států je účinným mechanismem přerozdělování bohatství, a to jak jednotlivcům, kteří migrují, ale také těm, kteří se rozhodnou migrovat prostřednictvím remitencí,“ zmínil Res Publica finanční toky, které směrují do zemí původu migrantů za rodinou. Ty pak pomáhají jednotlivým zemím, které v minulosti Británie kolonizovala.

Za symbolickou reparaci pak vědecký časopis považuje i otevření veřejných peněz migrantům. Tím se myslí hlavně dávky sociální pomoci, na které migrant dosáhne až po dlouhých byrokratických průtazích. „Nabídnout postkoloniálním migrantům nejen právo pracovat v jejich bývalých kolonizačních státech, ale i podstatná práva včetně okamžitého přístupu k veřejným prostředkům by bylo mocným prostředkem k symbolické reparaci, kdy by bývalé kolonizující státy uznaly, že jejich klíčové instituce jsou financovány z prostředků koloniálně vytěženého bohatství,“ publikoval časopis Res Publica.