Chystaný pietní akt k výročí Palachovy smrti, který se 16. ledna 1969 upálil na protest proti nastupující normalizaci po srpnové okupaci, se změnil v do té doby nejsilnější výbuch protestu proti komunistické moci. Tisíce lidí se nebály opakovaně projevit svou nespokojenost a riskovaly tvrdý zásah pořádkových sil. Intenzita protestů překvapila nejen vládnoucí politiky, ale také opozici a byla předzvěstí revolučních událostí v listopadu 1989.

Podle bývalého ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů Pavla Žáčka spočívá význam Palachova týdne v tom, že se společnost přestala bát: „Nešlo o bodové akce, ale o sérii demonstrací, byl tam ostrý střet s bezpečností a po několik dní demonstranti permanentně zatěžovali mohutný aparát policie a Ministerstva vnitra. Byl to klíčový zlom pro společnost i pro vládnoucí moc."

Policie 16. ledna u pomníku sv. Václava zatkla několik zástupců opozičních aktivit, včetně Václava Havla a Alexandra Vondry. Havel byl odsouzen na osm měsíců a po uplynutí poloviny trestu byl v květnu propuštěn. Na jeho obranu tehdy vznikla petice, pod kterou se podepsali i lidé mimo disent a jež byla inspirací pro další zásadní petici s názvem Několik vět. Palachův týden zakončila 21. ledna takzvaná národní pouť k Palachovu hrobu ve Všetatech.