Buchanan považuje masakr v redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo za teroristický čin, ale zároveň jej vidí i jako úspěšnou bojovou akci islamismu ve válce proti Západu. Bývalý spolupracovník Ronalda Reagana také připomíná, že za poslední roky jsme dostali bezpočet varování, že se střet civilizací skutečně blíží. „V roce 1989 Ajatolláh Chomejní uvalil fatwu na autora Satanských veršů Salmana Rushdieho, dánské karikatury před téměř deseti lety vyvolaly bouřlivé nepokoje v arabském světě, holandský režisér Theo Van Gogh byl zavražděn kvůli svému filmu Podřízeni,“ konstatuje Buchanan.

„Cožpak jsme nevěděli, že muslimové svoji víru berou natolik vážně, že jsou ochotni kvůli ní umírat i vraždit ostatní? Zesměšňovat islám a jejich proroka znamená riskovat svůj život. Šéfredaktor Charlie Hebdo si toho byl dobře vědom. V redakci již předtím vybuchla bomba, byla hlídána policí. Přístup nepovolaným zamezoval speciální bezpečnostní systém,“ uvádí Buchanan a konstatuje, že šokující masakr lidi na Západě jen utvrdil v jejich přesvědčení, že svoboda slova a projevu je nedotknutelná. „Je suis Charlie, Já jsem Charlie“, připomíná Buchanan transparenty, jež v rukách držely tisíce Pařížanů ve středu v noci.

Celý text v angličtině najdete ZDE

Buchanan si všímá, že podobné transparenty jsme nikde v islámské části světa neviděli. „Tamější režimy sice veřejně vyjadřují svoji lítost, ale ve skutečnosti tam nikdo po obětech teroristického útoku nepláče. Ve všech těchto státech míra islamismu stoupá. Jsou zde zapalovány kostely a křesťané houfně odcházejí do exilu. Boko Haram, Al-Šabáb, Al-Kajdá, ISIS i Tálibán spojuje jejich touha eliminovat všechny nevěřící obyvatele Západu,“ je přesvědčen Buchanan, podle kterého jsou rozdíly mezi liberální sekularizovanou Evropou a islámským světem neslučitelné.

Proto se americký konzervativec podivuje tomu, že v rámci svého novoročního poselství německá kancléřka Angela Merkelová naopak pranýřovala údajnou islamofobii. „Merkelová hlasitě hřímala proti demonstraci organizované vlasteneckým sdružením Pegida, které upozorňuje na hrozbu islamizace Německa. Organizátory této akce obviňovala z předsudků a šíření nenávisti. Merkelová také tvrdila, že přistěhovalectví je darem pro všechny Němce. To samé zopakoval i francouzský prezident Francois Hollande, jenž břitce odsoudil postoje Národní fronty Marine Le Penové. Ta je přitom dle průzkumů veřejného mínění hlavní aspirantkou na prezidentskou funkci,“ komentuje Buchanan.

Místo aby umlčovali právo vyjádřit své názory, měli by se podle Buchanana zeptat sami sebe, proč získávají tyto populistické strany politické body na jejich úkor. „Evropské elity uvízly na mrtvém bodě a jsou chorobně závislé na myšlence splynutí Evropy do jednotného politického a ekonomického celku. Tento model je však v posledních letech narušován jejich odpůrci. Skotové, Baskové, Katalánci, Korsičané, Vlámové i další se chtějí oddělit od státních celků, ke kterým patřili po celé generace. Britská Strana nezávislosti a francouzská Národní fronta chtějí, aby jejich země opustily EU,“ poukazuje Buchanan.

Evropané podle Buchanana požadují po svých vládách odpovědi na tři zásadní otázky. „Proč v situaci stagnující ekonomiky potřebujeme přijímat další přistěhovalce, s nimiž máme jen pramálo společného? Proč programově měníme identitu našeho národa? Co získáme tím, že umožníme Arabům, muslimům a Afričanům, aby zaplavili naše rodné země a my se naprosto přizpůsobili jejich vidění světa?“ táže se za Evropany Buchanan a konstatuje, že místo odpovědi z Berlína, Paříže, Londýna a Madridu zaznívají na adresu tazatelů jen urážky do xenofobů, rasistů, neofašistů a nacistů. „S takovým přístupem si však evropští politici již moc dlouho nevystačí,“ varuje Buchanan.