„Ministr Stropnický odsoudil kolektivně ČSBS, to nedělal ani Norimberský soud u Němců. No co, my odbojáři se na ministra můžeme vykašlat,“ řekl ParlamentnímListům.cz předseda vlivné okresní organizace z Boskovic Jiří Jaroš- Nickelli. „Nikdy našim okresním organizacím nepomohl, on ani ministerstvo! Nikdy se nestaral ani o válečné hroby, ani pietní místa u nás v terénu, to vše jsme si financovali sami, bez dotací. Jsem pozůstalý po oběti gestapa a příbuzný tří obětí Osvětimi, o jejichž válečné hroby ministerstvo herce Stropnického ani nezavadilo,“ uvedl Jaroš- Nickelli.

Připomněl také, že jediným, kdo konkrétně pomohl válečným veteránům na jižní Moravě penězi na opravu a pietu Kounických kolejí v Brně (zde byly za války popraveny tisíce českých bojovníků proti německé okupaci- pozn. redakce) nebyl Stropnický, ale hejtman Hašek. „Ministr by se měl starat spíše o hnusné aktivity svého spolustraníka, primátora Brna Vokřála, který leze sudetům do rekta, stejně jako jeho ministerský kolega Herman. Své peníze ať si strčí do řiti. Byli jsme před ministrem, budeme i po něm,“ burcuje do boje Jaroš- Nickelli.

Stojí za vším sudetští Němci?

Ovšem i on sám připouští, že jediným, kdo se může za dané situace radovat, jsou sudetští Němci, kteří byli za vlastizradu a válečné zločiny po válce z Československa podle zákona odsunuti. Nelze tak prý podle okresního předáka Jaroše ani vyloučit, že je Stropnický ve svém rozhodování o zrušení dotací ovlivněn přímo či nepřímo přáními sudetských Němců z Mnichova.

Je přitom zajímavé, že za celou poválečnou dobu, ať už v Německu vládl kdokoliv, nikdy tento stát nepřerušil finanční podporu veteránských organizací sdružujících i bývalé členy SS nebo vyplácení výsluh bývalým příslušníkům této Mezinárodním soudem uznané zločinecké organizace. Tři příklady za všechny? „Šéf pražského Gestapa Ernst Gerke, který nařizoval popravy dokonce proti rozkazům z Berlína do posledních dnů války a z Prahy uprchl přestrojený do ženských šatů, zemřel nepotrestán jako úředník církevní organizace v západním Německu v prosinci 1982. Velitel jedné z nejbrutálnějších jednotek SS, které potlačovaly povstání ve Varšavě, SS- gruppenführer Heinz Reinefarh se stal dokonce poslancem zemského sněmu v Německé spolkové republice a váženým starostou města Sylt, kde zemřel 7. května 1979. Další vysoce postavený esesák Robert Gies, pravá ruka K. H. Franka, to dotáhl v demokratické Německé spolkové republice až na ministerského radu, ačkoliv figuroval na mezinárodním seznamu válečným zločinců,“ uvedl známý publicista a historik Jaroslav Čvančara. Toto se ovšem dnes v rámci spolupráce České republiky s Německem, vůdčí silou Evropské unie příliš nezdůrazňuje a ten, kdo na tato fakta upozorní, se stává terčem zájmu různých zpravodajských služeb nebo represivních orgánů ministerstva vnitra. „Německo se po válce se svou nacistickou minulostí rozešlo,“ tvrdí třeba ředitel pražské Městské knihovny Tomáš Řehák.

Omluvte se, pane ministře!

Ale zpátky do Prahy k sankcím českého ministerstva obrany proti českým válečným veteránům. „Pan ministr obrany Stropnický napadl celou organizaci Českého svazu bojovníků za svobodu za řízení jednotlivce- předsedy Jaroslava Vodičky. Bratr Vodička ale přece není žádný nacistický fýrer, není to jediný představitel ČSBS, i když funkčně nejvyšší. Řada chyb se mu podle nás, boskovických odbojářů, přičítá neoprávněně, i když nikdo není bez chyby. My mu nepodléháme jako fýrerovi, nemusíme mít nic společného s jeho údajnými chybami, ani dokonce s údajnými chybami Ústředního výboru. Jsme členská základna, v níž je nás několik tisíc. A ty jejich údajné chyby musí nejdříve prokázat soud nebo jiný kompetentní orgán,“ obrací se na Stropnického Jaroš- Nickell. „Tvrdíte, že ČSBS „porušuje morální kodex“. Jaký morální kodex? Porušuje ten morální kodex všech pět tisíc členů svazu nebo jen vedení? Nebo Ústřední výbor? Předsednictvo? Nebo jen sám bratr předseda? Pane Stropnický, vy jste Nejvyšší soud?“ ptá se Jaroš.

Odbojáři také upozornili, že ačkoliv Stropnický veřejně neoznačil, kdo je za celou situaci odpovědný, trestat však chce kolektivně celý ČSBS. „Pan ministr neodpovídá, pan ministr kolektivně obviňuje - stejný jako ministr kultury Herman kolektivně obviňuje český národ za odsun nepřátel republiky čili sudetů. Od kdy lze v demokratické společnosti předhazovat kolektivní vina celé organizaci bez důkazů, pokud nebereme tvrzení jedné zhrzené, vyhozené členky svazu? Od kdy se zavádí nad organizací presumpce kolektivní viny? V naší organizaci jsou tisíce poctivých členů, kteří nikdy nic neměli společného s normalizací, s vylučováním, s čistkami. Naopak jsou účastníky odboje za republiku, jsou pozůstalí po obětech a bojovnících proti fašismu, kteří se nikdy nespojili s jakoukoli totalitou, ani se zločiny, podvody, korupcí, machinacemi, a kteří často marně usilují jen o prokázání úcty státu pro jejich padlé a zavražděné, na které naopak tento stát a Stropnického ministerstvo zvysoka kašle. Tady se vyznamenávají cizí státní příslušnici a naši padlí a političtí vězni nestojí státu a ministerstvům ani za povzdech. Takže se nám, pane ministře pěkně, omluvte,“ obrací se znovu odbojář Jaroš – Nickelli na ministra Stropnického.