Do nevídaného experimentu se tento týden pustil německý obchodní řetězec Penny. Své zákazníky zaskočí tím, že k ceně vybraných devíti produktů připočítává ekologické náklady. Ty by měly zohlednit všechny ekologické a zdravotní škody způsobené výrobou. Ve vybraném zboží, které zdraží až o 94 procent, se ocitly především sýry, jogurty a párky. Například 300gramové balení sýra maasdam zdražilo z 2,49 eura (59,80 koruny) na 4,84 eura (116,30 koruny), za balení vídeňských párků zaplatí kupující 6,01 eura (144,40 koruny) místo 3,19 eura (76,60 koruny). Cena mozzarelly vzrostla pro tento týden z 89 centů (21,40 koruny) na 1,55 eura (37,20 koruny) a ovocný jogurt z 1,19 eura (28,60 koruny) na 1,56 eura (37,50 koruny).

Penny chce tímto opatřením vytvořit u zákazníků povědomí o tom, že ceny potravin, které vznikají v dodavatelském řetězci, neodrážejí ekologické náklady. „Skutečné ceny“ vybraných produktů zahrnují nejen obvyklé výrobní náklady, ale i dopady produkce potravin na půdu, klima, vodu a zdraví. Vypočítali je vědci z Technické univerzity v Norimberku a Univerzity v Greifswaldu. Podle nich existují skryté náklady ve výši 2,35 eura (56,40 koruny), z toho 85 centů (20,40 koruny) za emise poškozující klima ze zemědělství, jako je metan nebo CO2. Dále 76 centů (18,30 koruny) za znečištění půdy způsobené intenzivním zemědělstvím na výrobu krmiv. Dalších 63 centů (15,10 koruny) za dopad používání pesticidů a dalších faktorů na zdraví farmářů. A přes 10 centů (2,40 koruny) za znečištění podzemních vod například hnojivy.

Ukaž se zákazníku, jak jsi uvědomělý, a plať víc

„Jak známo, kus západní Evropy, já je nazvu nelichotivě ekofanatiky, se zbláznil na kvadrát, protože když už nevědí, jak oslovit zákazníka, tak mu říkají: ‚Tady máš ekoceny, to jsou ty ekokoutky, ekopotraviny a tak dál‘. Rozumím tomu, že se ekologické produkty vyrábějí ze surovin vypěstovaných za odlišných, ne úplně standardních podmínek, a tak jsou ve výsledku pochopitelně dražší. Ale tihle ekofanatici už pochopili, že jejich výmysly o návratu k přírodě jsou zajímavé, ale drahé, a tak v tomto případě dělají z nouze ctnost. Říkají: ‚Ukaž se zákazníku, jak jsi uvědomělý, jak jsi pokrokový, jak jsi šetrný ke své matičce Zemi, a plácni se přes kapsu. Zaplať o deset, dvacet procent více, než bys zaplatil za standardní produkt‘. Je to jenom další varianta fáze lhaní souboje o zákazníka,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz makroekonom Jaroslav Šulc.

Tento krok německého obchodního řetězce nutně vyvolává otázky, zda jde jen o jakýsi výstřel do tmy a svérázný pokus, jak připoutat pozornost zákazníka k možným ekologickým škodám způsobeným výrobou, nebo se to dá brát jako varování, že tímto směrem uvažování obchodníků a především politiků může do budoucna vést. „Obávám se, že to je malování čerta na zeď v sytých barvách a že to není daleko od pravdy. To jsou ti novodobí komsomolci, kteří kácejí les bez ohledu na to, kolik třísek létá okolo. Jsou to ekošílenci s ohněm v očích, co jdou hrudí proti kulometu. To je důvod, proč v poslední době, ačkoli jsem byl velký příznivec českého členství v Evropské unii, říkám, že je nejvyšší čas vážně uvažovat nikoli o přijetí eura, což je úplný nesmysl, ale o postupném odchodu z Evropské unie. Je to jedna z mála variant záchrany tohoto národa. To, co se valí z Bruselu, je prostě fanatismus na druhou,“ upozorňuje ekonom.

Němci jsou nejen tahouni EU, ale také největší vyžírky

Tento nápad zatím ještě z Bruselu nepřichází, pouze se s ním vytasili šéfové obchodního řetězce u našich západních sousedů. Ale vzhledem k tomu, že jsou Němci po všech stránkách tahouny EU, tak co není, může „díky“ nim být. „Nejenom že jsou tahouni, ale také jsou největší vyžírky v Evropské unii, to je třeba vědět. Připomenu v té souvislosti podnikatelské heslo z počátku 90. let, které bylo velmi vulgární, ale snad ho mohu uvést: ‚Koho si platím, toho si také klátím“. Tím tehdejší mladí podnikatelé mínili své talentované spolupracovnice. Němci prostě mají tuhle náturu v sobě a myslí si, že oni jsou ta spása Evropy. Při tom zvláštním klinči, ve kterém je Francie, kdy Itálie je ráda, že se drží, kdy Británie zavčasu odešla, nemají Němci v Evropě korektiv. To je ta tragédie,“ míní Jaroslav Šulc.