Jiří Vyvadil se po zjištění úmrtí Fischerové neváhal veřejnosti svěřit s tím, že jejího odchodu rozhodně nelituje. Byla to podle jeho slov „klasická havlistka, která přispívala k rozdělení společnosti“. „Co si nalhávat... Nikdy nemohu litovat odchodu toho, kdo roznášel jen zlo a navíc se tvářil jako láska a pravda,“ nebral si servítky.

Po jeho slovech se řeporyjskému starostovi Novotnému začala takříkajíc otvírat kudla v kapse. „Tenhle smrdutý tuplovaný oposum s malým penisem má kliku, že jsem panu předsedovi slíbil, že nebudu vyjma Ondráčka sprostý,“ pustil se do Vyvadila.

A připojil pro něj ještě peprnější vzkaz: „Vyvadile, ty ses takovej, sakfra, takovej Kristelová, že ti plivnu do obličeje ne až tě náhodou potkám, až tě potkám cíleně ty chcanko ubohá. Chcípni ty ...“

Diskutér Jan Veselý pak v diskusi pod starostovým příspěvkem navrhl Vyvadilovi „rozsekat držku ohnutým měděným drátem“. Novotného se pak ještě optal, zda mu poskytne v Řeporyjích azyl, až mu rupnou nervy a dojde si pro něj. Novotný mu odpověděl, že „samozřejmě“.

Fischerová se vedle herectví řadu let věnovala také charitě a politické činnosti. Působila v nadacích a občanských sdruženích, v letech 2002 až 2006 byla poslankyní a v roce 2013 kandidovala jako nezávislá v prezidentských volbách.

Na filmovém plátně se poprvé objevila pod režijním vedením Vladimíra Čecha v československém dramatu Kohout plaší smrt v roce 1961. Hrála také například ve filmech Hotel pro cizince (1966), Lev s bílou hřívou (1986) nebo Svědek umírajícího času (1989). Po roce 1989 se objevila například v seriálu Konec velkých prázdnin (1994).