Zatímco slavný lobbista Ivo Rittig byl v pátečním rozsudku v kauze Oleo Chemical zproštěn obžaloby, majitelé Olea byli uznáni vinnými z tunelování své vlastní firmy. Zvláštní podle Šafra je, že nebylo u soudu prokázáno, že by se tím nějak obohatili a chybí motiv činu. Ale média už budou pořád mluvit o tunelování. Obžalovaní pouze nedokázali před soudem, že dostali za zaplacené peníze zřetelnou protihodnotu. Tím tedy podle soudu poškodili vlastní firmu.

Rozsudek má tudíž zřejmě značný význam pro vývoj českého právního prostředí. Pravděpodobně jde o vývoj směrem k nižšímu právnímu komfortu společnosti. Jinými slovy, jde o cestu do středověku, píše Šafr.

Celý text je ZDE.

Kamil Jirounek a Michal Urbánek zaplatili právníkovi a expertovi na evropské průmyslové normy Peteru Kmeťovi za konzultace během tří let celkem 20 milionů. Jejich firma měla přitom miliardové obraty. O Kmeťovi se přitom předpokládá, že je obchodním partnerem Ivo Rittiga. Majitelé Urbánek a Jirounek trvají na tom, že šlo o konzultační služby, ale státní zástupce Adam Borgula a soudkyně Kateřina Radkovská vidí v platbách tunelování, neboť od konzultačních služeb neexistují zápisy. Což ale dosud neodporovalo žádnému zákonu, píše dále Šafr.

Původní udání znělo, že tyto peníze byly úplatkem pro vedení pražského dopravního podniku v tendru na bionaftu. Firma Oleo ovšem zakázku vyhrála nejnižší cenou a policie přestala již v roce 2013 tuto kauzu šetřit jako korupci. S neprokázaným obviněním přišel Janečkův Nadační fond proti korupci, konkrétně jeho aktivista generál Randák, který toto obvinění pronesl v Otázkách Václava Moravce, připomíná Šafr.

Případ je naprosto zvláštní a zarážející houževnatou a léta trvající snahou policie a státních zástupců dostat majitele Olea do vězení za každou cenu, píše Šafr s tím, že by to bylo pochopitelné, kdyby někde vznikla jasná škoda. Ti lidé jsou totiž nyní odsouzeni za to, že posílali peníze ze své firmy svému konzultantovi a tvrdí, že jim pomohl určit optimální vlastnosti jejich produktů pro evropský trh.

Jistě, nemusíme jim věřit, že jim pan Kmeť poskytoval tyto rady. Mohl jim jistě poskytovat i jiné služby. Jenže to nevíme a neví to ani policie a ani soud, uvádí Šafr. Rozsudek o vině musí být podle něj založen na jistotě spáchaného trestného činu.

Do budoucna už podle Šafra stačí, když soudce „uvěří“ žalobci. A ani žalobce a ani soudce nežijí ve vzduchoprázdnu. Žijí v prostoru, kde vládne určitá politická moc, v prostoru, který ovládá jistá ekonomická moc, a také žijí v prostoru, jehož atmosféru určují média. A i u nich jde o moc. Shodou okolností je v celém prostoru silný hráč ve všech třech aspektech jen jeden. Právě proto je třeba dávat pečlivý pozor na rozsudky, které se moci týkají. A veřejnost by měla být velmi ostražitá, upozorňuje Šafr.