Zpěvák a politik Michael Kocáb, byl na počátku 90. let dvacátého století poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění České a Slovenské federativní republiky a sehrál významnou roli při událostech 17. listopadu 1989, které pak vedly k pádu komunistického režimu v Československu. Michael Kocáb byl tehdy jedním z významných hlasů revoluce, jako politik se angažoval zejména v oblasti lidských práv a kultury.

V rozhovoru pro CNN Prima NEWS při dnešní příležitosti svátku Dne boje za svobodu a demokracii a Mezinárodního dne studenstva prozradil, že revoluce, od které dnes uplynulo právě 34 let, v základních akcentech splnila jeho očekávání, vzhledem k tomu, že jejím cílem bylo vymanění se ze závislosti na Sovětském svazu, zbavení se nadvlády komunistů a vstup do Evropské unie a NATO, stejně tak byla vyřešena i otázka lidských práv. „Rovněž splněno. Sice ne úplně dokonale a máme ještě hodně co dohánět. A to nejzásadnější, o co nám šlo, svoboda pohybu, svoboda slova, názoru, a to je splněno beze zbytku. Řekl bych až nadstandardně. Každý si můžeme říkat, co chceme, kritizovat koho chceme. Když jsme například kritizovali prezidenta Miloše Zemana, nikdy z toho nic nebylo. To mu přičítám k dobru, že se nikdy nějak zásadně neohnal. Ale samozřejmě všechno není tak, jak jsme si představovali. Problémy jsou...“ řekl CNN.

„Nechce se mi věřit, že by to mnozí mysleli vážně, že by se chtěli vrátit zpátky do toho diktátorského systému,“ sdělil Kocáb svůj názor na občasné myšlenky ve společnosti, že za komunistů bylo lépe. „U těch mladších ročníků je to absurdní, protože nevědí, o čem mluví, když tu dobu neprožili. U těch starších to chápu. Někteří byli členy komunistické strany, jiní mají existenční problémy. Ti mohou své povzdechy myslet vážně, neboť některé jistoty komunisté zabezpečovali. Oni nás vodili za ruku – tady máte zadarmo zdravotnictví, školství, práci pro všechny a za to nám odevzdáte svoji duši,“ řekl Kocáb.

Před prezidentskými volbami se ostře vyslovoval proti kandidatuře současného prezidenta Petra Pavla a jeho komunistické minulosti. V rozhovoru pro Český rozhlas to popsal jako „plivnutí do tváře obětem minulého režimu“ a to, že se za své členství v KSČ Pavel omluvil a nyní se od něj distancuje, jde podle něj pouze o účelový distanc. Před volbou se Kocáb domníval, že Pavel by jakožto prezident zemi rozděloval.

I po Pavlově devíti měsících úřadování na Hradě na něj hudebník názor nezměnil. „Zůstal jsem nakonec úplně sám, který nebyl ochoten se s jeho volbou smířit. Drtivá většina mých přátel z disentu ho volila. Celkově to, co se rozpoutalo kolem Petra Pavla, bylo, jako by přicházel Václav Havel číslo dva, to jsem opravdu nechápal. Je to Kocourkov a dodnes tomu nerozumím,“ uvedl Kocáb.

Sám Pavla nevolil, voleb se vůbec neúčastnil. „Intenzivně jsem varoval před tím, aby se po téměř pětatřiceti letech od pádu komunismu, postavil do čela státu bývalý komunista z dob normalizace,“ připomněl Kocáb. Komunisté však k touze po moci dle jeho názoru tíhnou: „Bývalí komunisté se do toho veřejného prostoru tlačí, mají to v genech, v povaze, oni chtějí vládnout za každou cenu. A když to nejde na bázi komunistické strany, zkusí to jinak.“

Kocáb samotný kandidaturu na Hrad zvažoval, s rozhodnutím však čekal až do poslední chvíle. Nyní usoudil, že by to byl stejně boj předem prohraný. „Byla by to ztráta času,“ shrnul. V příštích volbách, by to však mohlo být jinak. „Do příštích voleb je ještě poměrně dlouhá doba, nicméně je předpoklad, že bych o tom uvažoval reálněji. Umocnilo se to tím, že byl teď zvolen bývalý komunista.“