S kým také hovořily ParlamentníListy.cz o tragédii v Paříži a o problematice soužití muslimů a většinové populace:
Kněz a exsenátor Zdeněk Bárta, exministr zahraničí Cyril Svoboda, generál v z. Andor Šándor, vojenský analytik Martin Koller, analytik Jan Schneider, Ředitel Česko-arabského centra Šádí Shanaáh ,ministr kultury Daniel Herman, armádní generál v z. Jiří Šedivý, profesor Stanislav Štech, důstojník Řádu akademických palem, novinářská legenda Jan Petránek, mnohonásobný šéfredaktor Pavel Šafr, poslankyně ODS Jana Černochová, senátor ODS Jaroslav Kubera, emeritní biskupka Jana Šilerová, věřící z Valašska, šéf Společnosti česko-arabské Josef Regner, senátor a někdejší kněz František Bublan
Nechali jsme předat českou ekonomiku zahraničním korporacím a ještě jsme jim za to zaplatili investiční pobídky. Nechali jsme zavést regulace, které brání zakládat firmy, takže výsledkem je půl milionu lidí bez práce. A nechali jsme si líbit i další věci. Ale zaplavit českou republiku muslimskými kolonisty a zavést zde islámské právo šaría – to už je moc. Spící obr, ve starších dobách nazývaný lidem, se začíná probouzet. Zatím se jen tak převaluje. Jestli se probudí, bude to znamenat statisícové demonstrace, blokády vládních budov a možná i změnu politického systému.
Probouzení lidu nemusí být tak patrné, protože jsme zvyklí, že vládnoucí třída vytváří vlastní napodobeninu lidu (tzv. občanskou společnost). Když vidíme na náměstích postavy s transparenty, automaticky čekáme takovou napodobeninu. Její úloha je jasná. Když se vládnoucí byrokraticko-manažerská vrstva bojí, že lidé s něčím nebudou souhlasit, pozvou tento falešný lid. Souhlasili by obyvatelé České republiky s podporou tzv. obnovitelných zdrojů energie? Souhlasili by s dotováním center vědeckého feminismu? Souhlasili by s válkou proti Rusku? Samozřejmě, že ne. Byrokraté tedy přidělí granty a dotace, zaplatí činnost tzv. nevládních organizací a ty sehrají objednané divadlo.
Jak se pozná skutečný lid od falešného? Popsal jsem to v poznámce k americkému hnutí Occupy, takže jen připomenu, že:
-
Schází se mimo pracovní dobu
-
Většina účastníků nemá vysokoškolské vzdělání ani vysokou školu nestuduje
-
Jejich aktivity nejsou placeny vládou, Evropskou unií ani Georgem Sorosem
-
V novinách se o nich píše, že jsou fašisté, populisté atd.
-
Demonstrují za věci, které se jich přímo týkají. Nikoliv např. za tibetskou státnost.
-
Vědí celkem přesně, co chtějí. A není to větší přísnost na drobné řemeslníky.
Kdo o těch věcech není zvyklý přemýšlet, nemusí si toho všimnout hned. Zato si toho dobře všimli na ministerstvech, v aparátech politických stran, kancelářích korporací, redakcích a klubovnách nevládních organizací. A máme tu – jak se dalo čekat – hysterickou reakci. V Lidových novinách je nazývají ubožáky, jinde ultrapravičáky a jinde se zase dočteme o tom, že lidé sevření strachem si vymýšlejí imaginárního nepřítele. Je to trochu nelogické. Proč by si lidé vymýšleli nepřítele poté, co je něco k smrti vyděsilo? Ve skutečnosti je vyděšená intelektuálsko-byrokratická elita. Lid je přece od toho, aby držel hubu! A zvlášť frustrující musí být, že je to všude. Hnutí Islám v České republice nechceme není ojedinělým jevem. V Německu mají PEGIDU. Ve Švédsku museli zrušit volby, aby je nevyhrála skutečná opozice. Amerika nedávno prošla érou Tea Party. Ve Velké Británii se blíží triumf Faragovy UKIP, což je politická strana a autentické lidové hnutí v jednom.
To všechno ještě neznamená, že nadchází skutečná změna. Lidé se – na rozdíl od intelektuálů a byrokratů placených ze státních peněz – snadno unaví a místo demonstrování jdou řešit problémy svých domácností a firem. Většinou jsou mizerně organizováni. Nemají dost prostředků. Je tedy docela možné, že revolta bude potlačena v zárodku. Ale možná, že nebude. Nevíme, zda se obr zvaný lid opravdu probudí. Ale rozhodně se začíná neklidně převalovat.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Petr Hampl