Podle sčítání obyvatelstva z roku 1930 žilo v Brně asi 50 tisíc Němců, tehdy pětina populace města. Po druhé světové válce byla řada těchto Němců vyhnána z města, avšak zdaleka ne všichni, mnozí museli zůstat a pomáhat s odklízením trosek. Stovky až tisíce těch, kteří z Brna museli odejít, brzy na to zemřely.

Komunisté, sociální demokraté a lidovci nesli tehdy zodpovědnost

„Mezi vyháněnými se rychle šířily epidemie úplavice, tyfu. Denně umíralo až 70 lidí, z části i na následky stále pokračujícího týrání. V pohořelickém táboře, zřízeném na půli cesty z Brna do Rakouska, zemřelo podle archivů 459 brněnských Němců, dalších 170 jich zemřelo v okolních obcích, kde byli rozmístěni kvůli nedostatku místa v táboře. Při pochodu k rakouské hranici v Mikulově přibyli další mrtví, rakouská strana tam evidovala 1 062 obětí. Podle českých archivních údajů mělo při celé vysídlovací akci z Brna zemřít 1 691 obětí. Rakouské a (sudeto)německé spolky udávají až sedm tisíc (tedy včetně osob, které na následky pochodu zemřely až v Rakousku),“ píše Uhl.

Za tento historický počin se navíc omluvilo zastupitelstvo, které je pokračovatelem poválečných orgánů, jež o něm před sedmdesáti lety rozhodly. Zasedali v nich tehdejší lidovci, sociální demokraté i komunisté a Uhl považuje za zvláštní, že komunisté se postavili přímo proti omluvě a ČSSD se k tomu nijak nepostavila. Lidovci hlasovali pro vyslovení lítosti, byť slovo omluva nikde nezaznělo.

A pokud třeba hejtman Michal Hašek (ČSSD) mluví o tisících lidí zavražděných např. gestapem, za něž by se měli omluvit Němci, klade prý rovnítko mezi Hitlera a Edvarda Beneše podle hesla: Jestliže vraždili oni, my můžeme taky. Autor v této souvislosti zdůrazňuje, že toto srovnání není ani v nejmenším namístě. Jak němečtí kancléři, tak prezidenti se navíc v minulosti opakovaně omlouvali za činy své či svých otců.

Uhl v této souvislosti připomíná, že se k tématu staví čelem i někteří čeští politici. Byl mezi nimi např. Jiří Paroubek, který připomněl, že se odsun týkal i odsunu německých sociálních demokratů, kteří si podobné zacházení rozhodně nezaslouží. Nemluvě o tom, že dnešní EU opouští myšlenku národovectví „po krvi“. Národ je vnímán toliko politicky.