Sociální demokraté flagrantně prohráli evropské volby. Jak to vypadá, prohrají i ty další. To je notorieta, kterou není třeba blíže popisovat. Žádnou myšlenku nenabízejí tak úhledně a vkusně zabalenou, aby totéž nenabídli jiní, kvalitněji, levněji a zabalenou lépe. Voliči se rozprchli. Opustil je i poslední „normální“ předseda, bývalý poslanec Hamáček. Šel dělat tiskového mluvčího zbrojnímu koncernu.

Daří se nám vcelku dobře, přes odborářské výkřiky o konci levné práci máme rekordně malou, v Evropě takřka nevídanou nezaměstnanost, a platy tak akorát na mírně spokojené vyžití. Životní náklady málokoho vyhazují z paneláků, takže počet zoufalých je malý. Městečka opravují chodníky, třídí odpad a Starostové jsou proto populární. Liberální městští eurohujeři od klávesnic počítačů volí neziskové Piráty; liberální městští cyklofanatici a ekozahrádkáři volí zelenou Prahu či Brno a jiná města „sobě“; na elektromobilisty a cyklisty rozlícení motoristé volí Klausův revival v podobě Motoristů.

Teplými čtyřmi procenty frustrovaní maloměšťáci volí čtyř a půl procentní ukřičenou, ale jinak neschopnou SPD a její dogmatické vlastenecké hodnoty. Křesťanů proti sňatkům homosexuálů a proti interrupcím je ještě méně. Jsme nejateističtější zemí Evropy. Jsme přitom nábožensky nejtolerantnější zemí Evropy. Žereme vepřový, chováme psy, chlastáme a šoustáme. Neženíme se. Šábes ani neděli nesvětíme, pouze První máj, někdo křesťanské Vánoce, Velikonoce a několik státních svátků, v nichž vzpomínáme na stát, který jsme nechali rozvrátit. Neměli jsme kolonie a mluvíme těžce pochopitelným jazykem. To vylučuje nadšenou migraci milionů muslimů. Obcházeli nás jak prašivé (díky už bohužel zemřelému šéfovi cizinecké police a několika jeho spolupracovníkům).

Koalice naštvaných voličů levice nakonec zvolila STAČILO!, ale ono to prozatím nestačí. Stále je jich málo na zásadní změnu. Vládni strany prosazují grýndýlovou dekarbonizaci a elektromobilitu seč můžou, nehledě na dopady na zemědělství, na těžký i lehký průmysl či na domácnosti. S nadšením podpisují embarga na levný ruský plyn a naftu. Pokud budeme benzín i průmyslovou chemii, cihly, ocel a cement dovážet z USA, z Indie a z Číny, protože vyrábět je zde bude nesmyslně drahé kvůli emisním povolenkám, nedostatku surovin a energií, nebudou nikdy levné byty, i kdyby je ukrajinští uprchlíci stavěli za hubičku. Tak jako tak je bytů dost, protože Husákovy populačně bohaté ročníky postupně vymírají a počet zahnízdivších mladých je stále nižší a jejich baťůžkářsky skromný životní styl nemá velké prostorové nároky. Stále platí, že ne každý musí bydlet ve vlastním bytě v centru Prahy a ne každý musí bydlet za sociální nájemné. Chudí holt už nezbohatnou. Doba, kdy ODS dávala nájemníkům panelákové byty za hubičku a regulovala tím kupní sílu středních vrstev, je pryč.

Celkově ale tvoříme společnost spokojeného dostatku.

V této situaci zaujmout jiným, účinnějším a atraktivnějším sociálním programem, je obtížné. „Nůžky“ sociální nerovnosti se moc nerozevírají a o „třídní nenávisti“ nemůže být ani řeči. Ani v hospodách. I Vladimír Iljič Lenin varoval před uspěchanou revolucí, když pro ni nejsou objektivní podmínky. Politicky je sociální revoluce charakterizována tím, která třída je od moci svrhávána, a která namísto ní svou moc nastoluje. Problémem je, že místní kapitalisty nikdo od moci svrhávat nechce. Volíme je. Babiše, Jandejska či jiné, méně viditelné, kteří stojí v zákulisí. Původní národní socialisté, předváleční brkouni, také nikdy kapitalisty svrhnout nechtěli. Navíc jsou už dvacet let mrtví. Na místě sídla jejich strany je prosperující banka. Sociální demokraté z Lidového domu chtěli vždy jenom učesaný kapitalismus s více či méně lidskou tváří sociálního státu, nikdo soudný z levice nikdy nepožadoval radikální socialismus a tím méně komunismus. Ani politici, kteří chtěli být zvoleni, ani voliči. Staří komunisté a jejich husákovské sentimenty soutěží s věkem dožití. Takže socialistický převrat nehrozí. Smiřte se s tím.

Pouze důchodci mají právo být rozzlobení. Nejvíc na inflaci, která za třicet let z jejich celoživotních úspor udělala kapesné. Ale když oni poctivě celý život budovali socialismus, politický systém, ve kterém pracující lid vlastnil tento stát. Byl to sice dobrý systém, který pro lidi udělal mnoho dobrého, ale byl to systém, který prohrál. Nicméně ani život důchodců není nijak tragický. Důchod je jim vyplácen včas a v plné, i když nijak velké výši. Zdravotní péče se jim dostává a je kvalitní, sociální péče také. Domovy a služby pro seniory jsou budovány městy i soukromníky. Není to nedostupný servis, ale sociální dotovaná služba. Průměrný věk dožití, podle kterého poznáte kvalitu života, zdravotní a sociální péče (nejen péče o seniory), trvale stoupá.

Zdanit nadnárodní korporace se stále nedaří, protože EU jim zaručila volný pohyb zboží i kapitálu. Zdanit roboty, ty novodobé otroky, kteří nechtějí přídavky na děti a ani si neberou dovolenou, se nedaří také. Nikdo neví, jak by jejich práci zdaňoval. Jako daň z procesoru? Z provedených operací? A co vše je robot? Musí se autonomně rozhodovat? A může se autonomně rozhodovat (o nákupech například) lednička? Je robotem i vysavač či kuchyňský robot? Je robotem i kombajn bez řidiče či plečka plevele na poli rozeznávající ředkvičku od býlí?

Obrovským problémem je existence kybernetických platidel – bitcoinu a dalších. Umožňují totiž volný pohyb globálních plateb bez jakékoliv evidence a bez jakéhokoliv zdanění státem. Umožňují provádět globální kybernetické vydírání, vést potrojné účetnictví firem, odpírat akcionářům zisk či státu daně a tím účinně destruovat rozsah výkonu kontroly pohybu majetku a rozsah státních služeb. Pokud se bude skládat odměna elit z výplaty předem dohodnuté minimální mzdy v státem kontrolované měně (ze které se zaplatí daně a sociální a další poplatky) a zbytek bude vyplácen v měně virtuální bez daně a ze zdrojů získaných zase bezdaňovým obchodem s nehmotnými statky, pak nákup zboží a služeb v kyberprostoru bude anonymní a nezdaněný, ekonomické výsledky státu budou naprosto zkreslené. Někteří jednotlivci vydělají, stát plíživě zbankrotuje. Anarchokapitalisté na pravici jásají. Levice už několik let mlčí a dělá, že tento problém neexistuje. Cena bitcoinu ovšem stoupla od roku 2015 z 10 tisíc Kč na neuvěřitelných 1,5 milionu Kč.