Vánoce se nikdy neomrzí, nikdy jich není příliš. Někdy je ale doopravdy potřebujeme, respektive vyhlížíme je nedočkavěji než obyčejně. Je to tehdy, když vyschnou zdroje naděje, když ztrácíme chuť pokračovat v tom, co nefunguje, kráčet cestou, která nikam nevede, když na co sáhneme, to se pokazí. Vánoce sice nevyřeší nakupené problémy, ale vánoční optikou se ujišťujeme, že přichází pomoc, že člověk na tomto světě není sám, že s Boží pomocí nic není nemožné.

Ve vánoční symbolice nejde o nic menšího, než o všechno. Poselství z Betléma je o tom, že i když nevíme proč, nevíme jak, a nevíme kdy, dopadne to dobře, protože takový je plán. Naplní se proroctví, že nás v té kaši, kterou jsme si zavařili, Šéf nenechá. Že přijde den, kdy všechno dostane smysl, vše do sebe zapadne. Pod vánočním stromkem nás proto vždy čeká kompas a mapa. Je samozřejmě na nás, zda tyto dary rozbalíme. Není to povinné, jsou to dary. Něco, co jsme si nezasloužili, na co není nárok.

Vánoce se opakují v měnícím se světě. Loni nám psychologové radili, nebavit se o covidu a vakcinaci, pokud si nechceme zkazit Štědrý večer. Letos pro změnu uděláme dobře, když se širokým obloukem vyhneme geopolitice. Opět platí, že o příležitosti k rozhádání se kvůli tomu, co se děje ve světě, nebude nouze ani v novém roce. Spolehlivě se o to postarají politici. Skutečně není důvod jim asistovat v rodinném kruhu u vánoční večeře.

Je na nás, zda si uděláme Vánoce šťastné a veselé. Tušíme, že přicházejí bídné roky. Kam pohlédneme, zákeřně se zdražuje, hrozí nedostatek energií či nezaměstnanost, přibývá chudých. V časech relativně blahobytných bývají Vánoce šťastné a veselé rutinně, téměř automaticky. Nacvičený vánoční rituál se dokonce obejde i bez novorozence v jeslích. Stává se vedlejší postavou v adaptaci příběhu, který kdysi nebyl jen o nás, ale především o zázraku.

Dnes ale na štěstí a veselosti není nic samozřejmého. Šťastné a veselé Vánoce je třeba si vyvzdorovat na světě, jenž už od pohledu je nešťastný, smutný. Ne že by to bylo neobvyklé – hned ty první Vánoce, biblické, byly šťastné v nouzi, ve všeobecném chaosu, v krizi. Šlo o oslavu nového života, přičemž aktéři onoho dramatu sotva chápali důsledky toho, co se právě stalo. Zbystřili zřejmě až kvůli hvězdě nad Betlémem, která třem králům z Východu ukázala cestu, na konci které se klaněli dítěti v jeslích.

Vánoce se vracejí do původního módu, ale určitě za to nebudeme děkovat přicházející bídě, způsobované politiky ve službě místních i globálních mafií. Záměrem těch, kteří kvůli zisku rozsévají mezi lidi nenávist, určitě není zajistit nám autentické vánoce. Těm, kdo nás rozdělují, aby nás ovládli, nebudeme děkovat, že v existenční nejistotě citlivěji vnímáme vánoční vzájemnost.

Šťastné a veselé jsou Vánoce tehdy, když dovolíme naději, aby nás vedla do Betléma, kde přišla na svět a kde je provždy spirituálně domovem. Když naději nabídneme svou mysl a srdce. Bez toho se žádný zázrak nikdy nestal ani nestane.