„V naší firmě topíme uhlím a během příštího roku budeme muset tento typ vytápění změnit. I přes možnost dotací nás tato změna bude stát  miliony korun. Ty budeme muset rozpočítat do ceny zakázek, což je přímý dopad na spotřebitele, či na korporátního partnera. Zároveň se nám vytápění zdraží, protože uhlí dodnes bylo tím nejlevnějším zdrojem. Tedy i přes částečnou kompenzaci změny a přes vynucený technologický posun se to najisto promění na sociální dopad. Pokud se na trhu najde někdo, kdo přechod zvládne lépe a nezmění to jeho dostupnost a cenu výrobků, tak je náš konec správný a trh nás prostě předběhl. Ale když takovou změnu uděláte plošně, tak se současná rovnováha nezmění, jenom se všechno zdraží – a tuto logiku v Green Dealu, bohužel, velmi cítím,“ vysvětloval na podzim jednatel firmy GMS City z Liberce Zdeněk Chmelík v rozhovoru pro PL.cz.

„Jde o plošné opatření, které je aplikováno v celé EU na všechny firmy, což povede k vyšším nákladům a následně k přenesení vyšších nákladů do výrobků a služeb. Zároveň bude tlak při vyšších cenách výrobků na růst platů, a to je další negativum připravovaných opatření. Prostě zcela plošně a bez vyvolání potřeby trhem se snažíme přeměnit naši bezemisní budoucnost za nižší životní úroveň. To je prostě fakt, který by měl někdo reálně začít komunikovat,“ dodal k tomu ještě.

Od té doby ceny energií ještě více stouply. PL.cz se ho proto nyní zeptaly, jak se to projevuje v jeho podnikání a chodu jejich firmy, která se zaměřuje na plně autonomní parkovací a vjezdové systémy, ale i automatické dveře a turnikety, pohlcovače karet a kompletní vybavení pro automatizaci vstupů a vjezdů. „Objektivně řečeno jsme tohoto trendu zatím uchráněni. Uhlí máme nakoupeno za peníze z roku 2021 a elektřinu máme z roku 2020 nasmlouvánu do roku 2023. Tedy reálně zatím dopad nepociťujeme. Samozřejmě řešíme ceny pohonných hmot, ale ty se formou zdražení dopravného dají vcelku bezproblémově přenést na zákazníky – prostě zdražování pohonných hmot je argument, který z vlastní zkušenosti každý chápe,“ upozornil.

Proč vlastně musíte takto narychlo přecházet od uhlí? Má to nějakou souvislost třeba s emisními povolenkami, které jsou na rekordně vysoké výši? „Ne, nejde o vliv dražších vstupů, ale o prostou zákonnou povinnost, která od 09/2022 neumožňuje provoz kotlů na pevná paliva s třídou účinnosti nižší než 3. Tedy změna vynucená legislativou,“ konstatoval. „Vliv emisních povolenek se samozřejmě ještě projeví dalším zdražením až se v příštích letech těmito povolenkami zatíží právě vytápění komerčních objektů, ale třeba i centrálního zásobování teplem nebo lokálních výtopen. Mezi lidmi to povědomí ještě není, ale nejde jenom o zdražování vstupů, a tím zvyšování ceny energie všech druhů, ale všechny energie, které nevzniknou z obnovitelných zdrojů či bezemisně budou v budoucnu zatíženy daněmi a poplatky, které budou tvořit podstatnou část těchto energií. Mám pocit, že tuto realitu lidé zatím moc nevnímají,“ domníval se.

Konec dodavatelů levné energie jsou první vlaštovky. Bude jich přibývat

Dají se očekávat sociální dopady. Jaké? „Reálně již existují u nízkopříjmových skupin obyvatel a zatím jsou spojeny hlavně s koncem dodavatelů levné energie. Jsou to ty první vlaštovky. Bude jich přibývat, a nakonec si myslím, že všichni pocítíme dopad vznikajících opatření,“ varoval Chmelík. „Bude se to týkat inflace, zdražování věcí, služeb, ale třeba i schopnosti splácet naše závazky, které vznikaly v době, kdy jejich splácení vypadalo jednoduše a bezproblémově,“ doplnil.

„Tak nějak potichu se nám zdražují hypotéky, auta už nestojí 300 tisíc, ale 500 tisíc, elektroauta dokonce nestojí pod milion. Práce je dvakrát dražší než před pěti lety a stejně ji nemá kdo dělat. Je tady totální kolaps trhu práce, který primárně způsobil stát „vycucnutím“ stovek tisíc lidí do státní správy a jejich přeplácení před soukromým sektorem. Tento finanční a pracovní paradox najdete jenom v málo zemích na světě a je to koule na noze, kterou táhne stát i výdělečný sektor,“ vypozoroval.

„Obecně si většina lidí nebude moci dovolit udržet růst své životní úrovně v tempu, které jsme zažívali v posledních letech. Šlo o růst na dluh a ten dluh se musí někde vyrovnat. Vyrovnat ho lze jen vytvořením hodnot, které vygenerují zisk a ten se použije na vyrovnání dluhu. Zatím naše země tápe v hlubokých schodcích (a nejsme v tom sami) a marně bude hledat cesty k vyrovnanému rozpočtu v příštích mnoha letech. A tam, kde je stát vysoce zadlužen, a ještě ho čekají velké změny spojené s nutnými investicemi, je jasně dané, že budou vysoké daně či nějaké další formy zvyšování příjmu státního rozpočtu, což dusí podnikání a brání jeho rozvoji a hlavně inovacím,“ konstatoval.

Ujíždí nám vlak. Jako společnosti nám asi lehko nebude

„S ohledem na to, že jsme poměrně konzervativně naladěná společnost v oblasti složení průmyslu a žádná z našich vlád nebyla schopna přistoupit k výrazným změnám strategie, tak nám jako společnosti asi lehko nebude. Ujíždí nám vlak a my máme pocit, že se z toho nějak pročekáme, což se nestane,“ doplnil Chmelík

Budou se týkat tyto problémy i jeho  firmy? „Určitě se budou týkat i naší firmy a musíme se na to připravit. Příprava pro každou firmu znamená v době růstu investovat do změn a vývoje a zvýšení své konkurenceschopnosti. Jde o to třeba změnit výrobní program, rozšířit působnost, přejít k novým dodavatelům, pokročit v technologii. Prostě kdo je dnes spokojen a stačí mu to, ten může za pár měsíců marně hledat práci. Ne, že by jí bylo málo, ale ta, na kterou byl zvyklý, prostě z trhu zmizí,“ myslí si.

„Součástí každé podnikatelské strategie je i riziko, které je součástí podnikání. U nás se tak trochu ustálil pocit, že když něco zkrachuje, tak je to lidské selhání a vedení takové firmy je banda podvodníků. Jenže každý významný světový podnik i podnikatel je často historicky zatížen nějakým tím krachem a neúspěchem. Mít firmu a kontinuálně ji držet nad vodou v dobách těžkých i dobrých je těžká a poctivá práce, kterou si mnoho lidí neumí představit,“ upozornil.