„Mediální výstupy, které se nyní vyrojily v souvislosti s občanskými protesty spolku Milion chvilek pro demokracii, se předhánějí v odhadech počtu demonstrantů. Jejich autoři nejraději zaokrouhlují nahoru a oslavují občanský postoj účastníků. Považuji za pokrytecké, že jsou mezi nimi i ti novináři, kteří naopak vždy velmi pohotově zpochybňovali počty na velkých odborářských demonstracích, a dokonce i samotný jejich smysl,“ poznamenala Kašparová a zamyslela se nad tím, proč je takový rozdílný pohled z hlediska občanských práv na zcela rovnocenné akce. 

Původní text ZDE.

„Ano, byly stejné, ale měly rozdílný obsah. Odborům vždy šlo o to, počínaje už stotisícovou demonstrací na Staroměstském náměstí v listopadu 1997, aby reformy, které vlády připravovaly, nebyly namířeny proti zaměstnaným lidem, aby byly daňově spravedlivé, aby veřejné služby, zdravotnictví, důchody nesloužily jen zisku, aby nedocházelo k hazardnímu snižování daní a aby se ze zaměstnanců nestávali daňoví soumaři. Důstojná životní úroveň lidí práce – to byl vždy hlavní motiv všech odborářských protestů,“ dodala Kašparová s tím, že nyní se mají zaměstnanci nejlépe od roku 1990. 

Témata, za která organizátoři demonstrací, bojují – nezávislost justice, demokracie a morální odpovědnost politiků – jsou podle jejích slov naprosto legitimní, ale nejsou o nic důležitější, než byly požadavky odborů. „Když se oháníme občanskou společností, je třeba vnímat, že odbory a zaměstnanci jsou její velmi významnou součástí,“ zakončila.