Profesor se znovu vrátil také k situaci v Turecku a přes ní se dostal až k EU. Domnívá se, že 30 až 40 procent akademiků padlo za oběť čistkám, které turecký prezident Recep Erdogan rozpoutal po nepovedeném puči z loňského roku. Některé univerzity v zemi půlměsíce úplně skončily, jiné musely notně omezit svůj provoz.

Erdogan už prý rozhodně nechce směřovat zemi do EU. „Z hlediska ideologie nevěřím, že islamistická vláda v Turecku věří v Evropskou unii, to ne. Je to jen taktický tah. Jako islamisté nevěří v žádné evropské projekty, ale jsou tu určité skutečnosti ekonomické, reálpolitické. Nemůžete čekat, že Erdogan náhle prohlásí ‚Tak my už nechceme“. Turecko by to dostalo do těžké pozice. Vláda tlačí zemi hodně pragmatickým směrem. Zkombinujte si to navíc s problémy z evropské strany, jako uprchlická krize, populismus, a stále se měnící nároky na Erdogana,“ říká profesor.

Celý rozhovor naleznete zde

„Erdogan už podle mě členství v EU nechce. Z hlediska hodnot už není proevropsky smýšlející. Ale z politických důvodů by to pro něj bylo drahé. Turecko totiž nemá ropu, potřebují spojení kvůli nízké ekonomice, a v důležitých oblastech jako investice, import a export Turecko pořád spoléhá na Evropu, zejména na Německo. Takže Erdogan nikdy nebude otevřeně protievropský,“ říká akademik, který dnes i s rodinou žije v Olomouci.

Erdogan Evropu potřebuje, ale na domácí scéně se bude EU vysmívat, protože mu to přinese politické body. EU potřebuje Erdogan už proto, že si příliš nerozumí s Ruskem. Obě země se teď znovu pokoušejí o vzájemné sblížení, jako už mnohokrát v minulosti, ale jejich zahraniční zájmy jsou natolik rozdílné, že jen těžko najdou společnou řeč. Dobře se to ukazuje na krizi v Sýrii. Turecko kdysi těžilo z toho, že si dokázalo udržet odstup od konfliktů ve svém okolí, ale teď se najednou angažuje jak v Sýrii, tak v krizi kolem Kataru a to je podle profesora problém.

Turecko má problém, Egypt má problém, Írán má problém...

„Egypt taky není z Turecka nadšený, takže pozitivní klima pro debatu není. Aby se to dalo zastavit, muselo by Turecko s těmi intervencemi přestat. Region kolabuje, islámský svět prochází civilizační krizí. Je to náročný region na porozumění. Vezměte si třeba Turecko a Německo. Ve spoustě věcí se neshodnou, ale v Kataru mají stejný náhled…“ vykresluje situaci akademik.

Blízký východ teď představuje sud s prachem. Sýrie je v troskách, Irák má obrovské problémy, Egypt má sice zhruba stejný počet obyvatel jako Turecko, ale jeho ekonomika je podstatně slabší než ekonomika Turecká, asi třetinová. To je velký problém.

„A s tím souvisí ještě jeden scénář. Populace Turecka je 80 milionů. Populace Egypta je 80 milionů. Dohromady 160 milionů. Pokud zkolabují tyhle země, zkolabuje Evropa. Tolik lidí se prostě nedá zastavit. Představte si, v roce 2009 Asad prohlásil: ‚OK, odstoupím, ale chci, aby 50 000 Syřanů mohlo žít v Německu jako občané.‘ Německo odmítlo. Teď máme šest set tisíc Arabů žijících v Německu. Zřejmě největší událost v dějinách moderního Německa. Ale nechápejte mě špatně, já Německo uznávám. Po zvolení Trumpa, pokud jsem jako politolog dotázán, vyjmenuji Německo jako vůdce svobodného světa. Střední východ je ale natolik chaotický, že ho nesmíme destabilizovat ještě víc,“ žádá profesor.

Má na mysli především Írán. To rozhodně není ideální stát, ale kolaps Íránu či Jordánska by v konečném důsledku znamenal pád EU.