Zhruba dvě desítky akademiků a studentů dnes při krátkém pietním aktu u budovy Národního muzea na památku Zajíce položily svíčky a květiny k pamětní desce věnované oběma studentům.

Zajíc vzplál na Václavském náměstí 25. února 1969 v den 21. výročí komunistického puče v únoru 1948. Bylo mu 18 let, studoval Střední průmyslovou školu železniční v Šumperku.

„Připomínáme si ho jako člověka, který byl pochodní číslo dvě, který navazoval na Jana Palacha, který byl naším studentem, a já si myslím, že tu oběť je třeba připomínat,“ řekl rektor Univerzity Karlovy Tomáš Zima. „Byl to pokus vyburcovat společnost. Bohužel víme, že se tak nestalo a že to trvalo ještě dalších 20 let,“ dodal.

Zajícův čin si lidé na Václavském náměstí začali připomínat již v neděli. Před domem číslo 39, kde Zajíc svůj protest provedl, vystavili organizátoři piety pamětní desku s fotografiemi, kterou si lidé mohou prohlédnout i dnes. Zajíce si tam odpoledne připomenou mimo jiné také jeho příbuzní a zástupci hlavního města.

Zajíc silně prožíval pražské jaro v roce 1968. Po sebeupálení Jana Palacha se zúčastnil protestní hladovky, kterou ukončil v den Palachova pohřbu. Přibližně o měsíc později, zklamán pokračující normalizací, se rozhodl Palacha následovat. V průchodu poblíž tehdejších kin Letka a Čas se polil benzínovým čističem. Navíc požil jed, aby nezemřel bolestivou smrtí jako Palach, který podlehl těžkým popáleninám. Rozběhl se směrem k Václavskému náměstí, ale po několika krocích upadl a zemřel.

Státní bezpečnost zabránila tomu, aby byl Zajíc pohřben v Praze, protože se obávala dalších demonstrací, podobně jako v případě Palacha. Jeho ostatky byly převezeny do rodného Vítkova, kde byl 2. března 1969 pohřben.