Podle něj by bylo nespravedlivé snažit se zamlčet, že si za „tu dnešní katastrofu“ Britové mohou i sami. Argumentoval tím, že to byl premiér Tony Blair, kdo už v roce 2004 poskytl osmi novým členským státům Evropské unie ze střední a východní Evropy plnou volnost pohybu při hledání práce ve Velké Británii. „Tehdy ujišťoval krajany, že tuto nabídku akceptuje nanejvýš 13 tisíc Poláků. Nakonec jich přišlo 750 tisíc, k tomu stovky tisíc z jiných přistoupivších zemí. Silnou strunu tolerance Britů to přepnulo k prasknutí. Tady šlo o existenční záležitosti. O pracovní místa. O byty pro Brity samotné – a to včetně střední třídy,“ poukázal Schmidt.

Celý text je ZDE

Taková situace však nebyla v Londýně, ale za hranicemi této evropské moderní multikulturní metropole. „Když pak migranti dostávali sociální dávky, aniž kdy zaplatili jediné penny do společné kasy, sud se naplnil. A úplně přetekl, když se v druhé polovině minulého roku takřka na pozvání Angely Merkel stovky tisíc Syřanů – a ne jen oni – vydaly na cestu. Britům bylo jedno, kdo chtěl do jejich země – noví migranti, staří migranti. Člun už byl pro mnohé jednoduše plný. A zjevně to v rozhodnutí o Brexitu rozhodlo,“ myslí si Schmidt.

Bagatelizující řeči Junckera a Schulze, kteří obavy ostrovanů zlehčovali a mluvili o přehánění, podle Schmidta zrovna dvakrát nepomohly.

Němcům by vyhovovala Evropa dvou rychlostí

Leccos prý naznačuje, že by Němcům nejvíce vyhovovala Evropa dvou rychlostí. Německý ministr financí Wolfgang Schäuble již v jednom rozhovoru mluvil o tom, že by se v nouzi mohly národní státy na některých věcech domluvit, pokud se prokáže, že nejsou v Unii společně prosaditelné. „Že by se to především menším členům Evropské unie mohlo líbit, lze pochybovat. Především by to ale mohlo ještě posílit odpor proti EU na jedné straně, a proti německému ‚diktátu‘ na straně druhé,“ podotýká Schmidt.

Brexit prý změní mocenské struktury na starém kontinentě. Pro osu Německo–Francie neexistuje žádná skutečná protiváha. Tato osa ale nemá své jisté na věčnost. „Polibky mezi Angelou Merkel a Marine Le Pen si sotva kdo dovede v Evropě vážně představit. Bylo by nasnadě, kdyby Němci a Francouzi co nejrychleji něco společně vymysleli, čímž by potenciální prezidentku Národní fronty jednoduše překvapili a s čím by musela žít,“ radí Schmidt.

Může vzniknout nové tvrdé jádro EU

Možný je i konec německo-francouzské osy. „Místo toho by se mohlo vytvořit nové tvrdé jádro Evropské unie – s Německem, skandinávskými zeměmi, státy Beneluxu a případně s Rakouskem. K tomu by asi vznikla druhá skupina s jižními státy – Francií, Španělskem, Portugalskem, Itálií a Řeckem. Jejich vlády v zásadě už teď zastávají jinou linii než Berlín,“ domnívá se Schmidt.

Pro Českou republiku, Polsko, Maďarsko, Slovensko a Slovinsko, pro baltské státy, pro Bulharsko a Rumunsko by zbyla další euro-skupina, značně roztříštěná. „Třeba proto, jak si Polsko pohrává s myšlenkou o přístupu ke společné měně, zatímco jiní – Češi – se staví odmítavě,“ uvedl Schmidt.