Občan má dle názoru Ivana Bartoše právo znát strategii a plány řízení a rozvoje země, kraje či obce. Mít možnost zkontrolovat kdykoliv, když má pochybnost, zda jeho „křišťálově čistý“ zvolený zastupitel hájí jeho zájmy. O čem a s kým jednal. Zda byl přítomen zasedání sněmovny, zastupitelstva či výboru a podívat se ze záznamu, co tam říkal. „Tak nějak mu totiž za to všechno platíme. Možnost či právo zastupitele řídit, není moc od Boha, ale důvěra svěřená mu pomocí hlasu ve volbách. Zastupuje ty, kteří ho volili, ale dokonce i ty, kteří ho nevolili,“ upozorňuje s tím, že poctivou a otevřenou politiku nedělají zákony, kterými se politici a veřejná správa musí nebo bude muset řídit, ale lidi, kteří ji v politice a úřadech realizují. „Politici a jejich lidé ve státních firmách příliš často lžou, utajují, kradou nebo čerpají. Nedělají politiku, ale politikaření. Hledají tzv. kompromisy tam, kde mají hledat společná řešení,“ domnívá se.

Politika není pro elity. Vždyť nejvyšší funkce ve státě zastávají třeba prodavači zeleniny

Pirátská politika otevřenosti dle jejich předsedy nestojí velké peníze a díky počítačům a internetu, který má doma už dnes téměř každý, se na případné kontrole, tedy i spolurozhodování a řízení, může podílet každý, kdo zrovna chce. „Politika není pro elity, nejvyšší funkce ve státě zastávají třeba prodavači zeleniny. Ve většině případů se dá, je-li vůle, otevřená politika dělat hned a na místě. Předpokládá však to hlavní – vůli pro otevřenost,“ je přesvědčen. Podle něj neexistuje překážka, aby občané nemohli sledovat zasedání zastupitelstev online nebo ze záznamu, když, bohužel, probíhá v době, kdy jsme všichni v práci.

Není také dle jeho názoru důvod, proč by politik nemohl při nástupu do funkce podat automaticky daňové přiznání, které se obratem neztratí a proč by si politik dobrovolně a veřejně nevedl registr politických a lobbistických schůzek třeba jen formou aktualizované tabulky na svých marketingových osobních stránkách. „Dnes nic nebrání tomu pořádat otevřená veřejná výběrová řízení, předložit podmínky již před vyhlášením k odborné či veřejné oponentuře, ani zveřejňovat po drobných úpravách s vymazáním osobních údajů smlouvy, které státní správa uzavře s dodavateli. Zákon na to už konečně pamatuje, ale má zase výjimky. Když už jednou zveřejňuji smlouvy, tak sakum prdum, ne?“ domnívá se Bartoš.

Pokud není vůle dělat politiku otevřeně, je třeba to nařídit buzerákem

Stejně tak by měly být informačně otevřené státem, kraji či městy vlastněné firmy ve stejné míře jako samotný aparát. „V době digitalizace, kdy všechno vzniká stejně nejdříve elektronicky, mohou být obratem záměry, plány, návrhy, programy zasedání zpřístupněny lidem k oponentuře nebo komentářům na internetu. V otázkách regionálního charakteru se lze dotázat na názor občanů jednoduchou anketou na stránkách města, kterou úředník nakliká během pár minut. V aktivní politice přece není důvod, proč by materiály rady neměla mít k dispozici opozice a proč by nemohla kontrolovat fungování vlády z pozice výborů,“ objasňuje.

Již dnes mohou instituce vystavit svoje účetnictví online, u bank si zřídit účty, kde jsou vidět pohyby všech peněz a zakázat pole s údaji, které by mohly narušit ochranu osobních údajů. „Proč to asi nedělají?“ podivuje se Ivan Bartoš. „Pokud zde není vůle dělat politiku otevřeně, ačkoliv to dohromady nic kromě dobré vůle a trochu toho času nestojí (ano, všichni velcí politici, politické strany, ale i úřady mají asistenty, Piráti mají tzv. zveřejňovače), je třeba to nařídit buzerákem – zákonem ze shora. Tam vedou naše politické snahy v řadě minulých i budoucích voleb,“ zdůraznil.

Politici a úředníci chtějí po občanech vědět 100 a 1 věc, vyplňovat formuláře, přiznávat to či ono. Stát sbírá údaje o všem možném, kontroluje, pokutuje a daní. „Pokud se ‚obecně ví, že politici berou‘, pojďme tomu klást alespoň nějaký odpor. Před volbami mají mluvící hlavy na billboardech plno řečí o tom, jak to dělají pro nás a jak bojují s korupcí. Mohli by začít ‚ztransparentňovat‘ primárně sami sebe,“ navrhuje.

Kde není důvěra, musí být umožněna kontrola!

„A tak obrátím proti stávajícím politikům jejich oblíbenou mediální ‚státní‘ propagandu, kterou nám zdůvodňují kontrolu a šmírování nás, a to, kdo nedělá nic špatného, nemůže mu přece kontrola vadit, no ne? Zatímco na šmírování a kontrolu nás občanů stát vynakládá miliardy, námi volení politici a jejich lidé nejsou schopni na sobě aplikovat téměř jedinou věc, kterou jsem uvedl,“ konstatuje předseda Pirátské strany. „Chtějte po svém zvoleném politikovi z libovolné strany nebo úřadu, aby dělal otevřenou politiku. Kromě pocitu nedotknutelnosti a trochu toho času navíc jim v tom totiž ani dnes nic nebrání. Pirát ví, že je to povětšinou banda pokrytců,“ uzavírá Ivan Bartoš.