Radní německého města Luckenwalde, které leží asi dvacet kilometrů od Berlína, se rozhodli nabídnout šestitýdenní stáž palestinské žadatelce o azyl přímo v kanceláři zdejší starostky. K nepříjemnému překvapení samotné starostky však stáž skončila hned první den. Osmačtyřicetiletá Palestinka sice do práce nastoupila, ale odmítla sundat svůj muslimský šátek. Starostka Luckenwalde Elisabeth Herzog-von der Heide ji tedy byla nucena propustit.

Starostka více než dvacetitisícového města jako důvod uvedla, že Palestinka „poškodila neutralitu pracoviště“, která platí pro každého. Palestinská žadatelka o azyl byla vyzvána, aby svůj šátek po příchodu do práce vždy odložila. Žena však něco takového odmítla. A to i přesto, že ji starostka hrozila okamžitým ukončením stáže. „Islámský šátek je prostředkem vyjádření náboženské víry. Na tomto místě však vládne neutralita a na stěnách tu dokonce nevisí ani kříže,“ argumentovala starostka.

• Celý text v angličtině najdete ZDE

Zatímco místní obyvatelé rozhodnutí starostky povětšinou kvitovali s povděkem, mezi politiky už přijetí tak jednoznačné nebylo. Místní konzervativní poslanec z CDU Sven Petke poukazoval na skutečnost, že rozhodnutí starostky nemá žádnou oporu v zákonech: „Nejvyšší soud doposud neučinil žádné rozhodnutí, které by zakazovalo na pracovišti nosit určité oblečení.“ Naopak Thomas Jung z AfD byl opačného názoru: „Muslimové nesmí mít žádná privilegia. Starostka si za své rozhodnutí zaslouží pochvalu.“

Nepříliš pozitivní zkušenost s uprchlíky udělali před několika málo dny také ve východosaském městě Waldenburg. Tamější radní se rozhodli pro zdejší uprchlíky vytvořit dobrovolná pracovní místa, aby jim umožnili získat pracovní zkušenosti. Investovali šest set eur na nákup pracovních oděvů a nabídli tak práci sedmi žadatelům o azyl, kteří jinak podle platné německé legislativy nesmějí vykonávat běžné zaměstnání. Ačkoli bylo první pracovní den obsazeno všech sedm pracovních míst, druhý den už do práce nikdo nepřišel.

Žadatele o azyl rozzlobilo, že jim byla za jejich práci nabídnuta finanční odměna ve výši jednoho eura na hodinu. Jelikož minimální mzda v Německu činí 8,5 eura, požadovali za práci dostávat aspoň tuto částku. Požadovali také, aby jim vzniklý rozdíl doplatila samotná městská rada. Zástupci města se sice s pomocí tlumočníků několikrát sešli s uprchlíky a pokusili se jim vysvětlit situaci. K dohodě mezi oběma subjekty však stejně nedošlo a pracovní místa obsazena nebyla.