Naděje roku 1989, že celý svět přijme liberální demokracii, se podle Halíka nenaplnily. „V postkomunistickém světě, v Rusku, v Maďarsku, v Polsku vítězí ve volbách strany usilující o neliberální demokracii,“ lamentoval. Tato „neliberální demokracie“ je podle něj skrytým úsilím o autoritativní stát.

A je o to nebezpečnější, že tato populistická pravice využívá rétoriku a symboly křestanství. U nás se takto chová například SPD nebo Trikolóra, na Slovensku se do role obhájců křesťanské civilizace staví extrémisté, u kterých je prý zjevné, že Bibli v životě neměli v ruce. „Pod křesťanskými hodnotami si většinou představují nenávist k muslimům, k homosexuálům, k liberálům. Nic pozitivního, nic křesťanského v tom není,“ píše Halík.

Někteří křesťané se podle něj vyhrazují proti modernímu světu už od 19. století, jiní zase po pádu komunismu nedokáží žít bez nepřítele, a tak si jej udělali ze západního liberalismu. Halík připouští, že i na straně liberalismu jsou někteří radikálové, hlásající nesnášenlivost. Jak ale prozradí později, za největší nebezpečí stejně považuje pravicové populisty.

Následuje obsáhlý výklad Bible a dějin křesťanství, propletený takovými postřehy, jako že nabídka okusit jablko poznání, učiněná Evě, byla „první fake news v dějinách“. A když se dostaneme k francouzské revoluci, kde církev prožila trauma jakobínského teroru a to navždy negativně poznamenalo její vztah k liberálním a osvícenským myšlenkám.

Tehdy se prý zrodil „katolicismus“ jako ideologie, chápající se jako bašta obležená moderní civilizací. „Vyvrcholí to v antimodernistickém zápasu a v odsouzení „moderních bludů“, kdy byly odsouzeny myšlenky, z kterých dnes společnost i církev žije, jako je svoboda náboženství, svoboda tisku a tak dále,“ vysvětluje profesor Halík.

CELÝ TEXT TOMÁŠE HALÍKA

Pak oceňuje papežskou encykliku Rerum Novarum z roku 1891, která nabídla křesťanský kompromis mezi kapitalismem a socialismem.

A nakonec se dostává k dnešku a k modernímu liberalismu, který podle něj má dvě tváře. Tou první je respekt ke svobodě pro každého, tou druhou pak ideologie, která se občas projevuje jako velmi netolerantní. Jenomže vedle toho sledujeme nástup populismu, který Halík vnímá jako to největší nebezpečí.

Populistům se podle něj daří podněcovat ve společnosti strach. Proti tomu je důležitá role „vzdělané elity“, která ani za komunismu nebyla odtržena od západního myšlení. Halík jako takovou elitu jmenuje právě sebe a své kolegy z „podzemní církve, z kulturního a náboženského disentu“.

„zpětně můžeme docenit přínos myslitelů, filosofů a teologů, kteří přijížděli ze Západu a přednášeli v bytových seminářích. Přece jen tak ovlivnili určitý okruh lidí, kteří nebyli izolováni od intelektuálního vývoje a jsou připraveni vstoupit do aktuální diskuse,“ hlásí se absolvent bytových seminářů Halík.

Pak lituje, že vzpoura proti elitám, která dnes probíhá, se nezastavila u elit mocenských a finančních, tyjících z globalizace, ale zasáhla i elity intelektuální, tedy „ty, kteří mluví v televizi“. Tito lidé dnes musí čelit nespravedlivému „tekutému hněvu“ na sociálních sítích.

„Populističtí politikové kteří tyto nálady podněcují, pak nabízejí obrazy nepřítele, ať už jsou to migranti, muslimové nebo homosexuálové a tak dále. Vždycky se najdou nějací ti židé, na které je možné ukázat jako na skupinu viníků, zaměřit na ně hněv a sbírat politické body,“ varuje Tomáš Halík. U nás navíc toto řádění znásobuje ruská propaganda, do které jsou prý vkládány „nepředstavitelné peníze“.

„Na příkladu hnutí Trikolora vidíme, jak se prolínají zastánci populismu a neliberální demokracie. Podobně pozorujeme v Rusku, v Maďarsku, v Polsku útoky na nezávislost veřejnoprávních médií, na ústavní soudy, na akademické a badatelské svobody,“ láteří Halík. Nedávno prý mluvil s člověkem, který se vrátil z Maďarska a z tamní veřejnoprávní televize měl stejný dojem, jako u nás za Husáka. Jsou tam prý k vidění reportáže o tom, že Viktor Orbán navštívil zemědělské družstvo a lidé mu tleskali.

„Myslím si, že církve, univerzity by měly být součástmi imunitních systémů společností a  neměly by hrát s těmito kartami. Schopnost určité prorocké sociálně kritické role křesťanů ve společnosti bude v blízké budoucnosti důležitější než kdykoli dřív,“ uzavřel téma Tomáš Halík.