Společné zasedání Sněmovny lidu a Sněmovny národů se tehdy uskutečnilo v dubnu 1977. Poslanci projednávali zprávu generálního prokurátora ČSSR a Nejvyššího soudu ČSSR o činnosti prokuratury a soudů při upevňování socialistické zákonnosti. „Občanská práva u nás nejsou jen proklamovaná. Opírají se o pevné politické, ekonomické, sociální a právní záruky,“ tvrdil Feješ.

„V posledních měsících jsme svědky široké, předem připravované a koordinované provokační kampaně, kterou pod záminkou ‚ochrany lidských práv a svobod‘ rozpoutaly proti socialistickým zemím, včetně naší země, reakční kruhy na Západě,“ řekl poslanec Jaroslav Kalkus. Dodal, že tyto snahy vyvolávají u většiny občanů oprávněné hluboké rozhořčení a citoval z dopisů, které mu občané na toto téma poslali. „S pomocí hrstky politických zkrachovanců a odpadlíků z těchto (socialistických) zemí, ignorujíce názory stamilionů jejich občanů, se (představitelé USA) pokoušejí pod falešnou rouškou obrany lidských práv zahájit nové křižácké tažení proti socialismu,“ citoval poslanec z dopisu občana Jana Hnáta.

Ministr zahraničních věcí Bohuslav Chňoupek na dotaz poslance Kalkuse ubezpečoval přítomné, že československá vláda rozhodně nepřipustí žádné pokusy o zasahování do vnitřních záležitostí ČSSR, ať už by byly vedeny pod jakoukoli záminkou. „Základní lidská práva a svobody se v našem socialistickém státě garantují a zabezpečují v tak širokém rozsahu jako málokde ve světě,“ tvrdil.

„Buržoazní propaganda v poslední době často mluví o tom, že prý soudně i mimosoudně pronásledujeme takzvané ‚odlišně smýšlející‘ u nás,“ řekl předseda Nejvyššího soudu ČSSR Josef Ondřej. „V souladu s ústavou, o jejíž dodržování přísně dbají i soudy a ostatní státní orgány, nikdo nemůže být ani trestně, ani administrativně stíhán za své přesvědčení,“ uvedl.

V prohlášení signatářů Charty 77 mimo jiné stojí, že řada základních občanských práv zůstává jen na papíře a například právo na svobodu projevu je zcela iluzorní. „Desítkám tisíc našich občanů je znemožněno pracovat v jejich oboru jen proto, že zastávají názory odlišné od názorů oficiálních. Jsou přitom často objektem nejrozmanitější diskriminace a šikanování ze strany úřadů i společenských organizací; zbaveni jakékoli možnosti bránit se stávají se prakticky obětí apartheidu,“ uvedli signatáři.