Čestné salvy, státní hymna, mnoho slov o nepopsatelném hrdinství a naplněném životě, smutek a slzy v očích. Česká republika se rozloučila s velkou veteránskou hvězdou – generálporučíkem Alexandrem Beerem. Válečný veterán, nositel řady nejvyšších vyznamenání a neutuchající bojovník za historickou pravdu, který se nebál ničeho. Tak si mnozí budou generála Beera, který zesnul v téměř 99 letech poslední den loňského roku, pamatovat.

Smutečního obřadu se zúčastnily zhruba dvě stovky lidí. Politici, generalita, váleční veteráni, rodina i běžní lidé, kteří se chtěli s válečným hrdinou rozloučit. Vysoké ústavní činitele na pohřbu reprezentoval předseda Senátu Milan Štěch. Prezidenta Miloše Zemana, který zaslal velký věnec, zastupovali hned dva jeho lidé. Šéf hradního analytického odboru a historik Radek Augustin a náčelník Vojenské kanceláře prezidenta republiky generálmajor Rostislav Pilc. Dostavil se například někdejší ministr Zemanovy vlády Miroslav Grégr, válečný veterán Pavel Vranský, poslanec David Kádner, šéf Úsvitu a rovněž válečný veterán Miroslav Lidinský nebo ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany a vojenský historik Eduard Stehlík.

„Pan generál Beer byl jedním z našich velkých hrdinů. Velmi často jsme se scházeli, dokud to šlo. Poslední dobou jsem byl já sám nemocný, tak jsem za ním už nejezdil. Dohodli jsme se, že ho navštívím, když to s ním už bylo špatné. To je náš úděl. Jsme generace, která odchází, a my jenom doufáme, že se na nás nezapomene,“ řekl reportérovi ParlamentníchListů.cz čtyřiadevadesátiletý válečný veterán RAF a bitvy u Tobruku plukovník Pavel Vranský.

Během smutečního obřadu první hovořil šéf Vojenského historického ústavu Aleš Knížek. „Osud k němu byl velkorysý a dopřál mu vlastně tři životy. Ten první válečný zahájil v červnu 1942 v Buzuluku a pokračoval v něm na bojištích druhé světové války ať už u Sokolova, Kursku, Kyjeva či na Dukle. Jeho druhý život je spojený s civilní profesí v textilním průmyslu a stojí trochu v pozadí. Další životní etapa hrdiny druhé světové války je spjata s reprezentováním válečných veteránů a jejich organizací,“ sděloval ve smuteční řeči plukovník Aleš Knížek.

Generála Beera podle jeho slov nebylo možné při setkáních s válečnými veterány přehlédnout. „Charismatický muž, každého upoutal. Fyzickou a duševní vitalitu jsme mu mohli jenom závidět. Jeho obdivuhodná energie nás mladší fascinovala zejména, když jsme si uvědomili datum jeho narození, 7. února 1917. Bylo mi velkou ctí poznat pana generála při oficiálních i neoficiálních setkáních. Jiskra v oku, úsměv, nezbytná cigareta a pobavený až uličnický pohled muže, který o životních poctách i pádech něco věděl. Noblesní chování a dvornost k ženám u něho byla samozřejmostí,“ vyzdvihoval Beerovy ctnosti.

„Vážený pane generále, milý Sašo. Děkuji ti za všechny, kteří díky tobě měli možnost seznámit se s opravdovou osobností vojáka i džentlmena. Nikdy nezapomeneme,“ dodal plukovník Knížek a zasalutoval směrem ke generálově rakvi.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička v úvodu své řeči připomněl, že na věčnost odcházejí legendy a osobnosti spojené s dějinami naší země. „Na věčnost odešel legendární veterán druhé světové války. Byl několikrát raněn, ale počítat rány na svém těle nikdy nechtěl. Jako zástupce velitele tankového praporu se podílel na osvobození Ostravy i Prahy. Po konci druhé světové války jej místo vděku a pocty čekal další nelehký čas. Sledován Státní bezpečností pracoval v civilním sektoru, nesměl užívat ani telefon. V srpnu 1968 vyvěsil z okna svého bytu černý prapor,“ připomněl.

S rokem 1989 se však život Alexandra Beera výrazně proměnil. Byly mu uděleny vysoké řády a vyznamenání, pracoval ve veřejných funkcích a odmítal různé aktivity sloužící k přehodnocování výsledků druhé světové války, k odsunu kolaborujících Němců z naší země i zpochybňování Benešových dekretů. Jako nejčestnější host se ještě loni zúčastnil oslav 70. výročí ukončení nejstrašnější světové války v dějinách lidstva. Měl se za čím ohlédnout, jeho život měl smysl. Zanechal hlubokou stopu v našich novodobých dějinách,“ konstatoval šéf svazu bojovníků za svobodu Vodička.