Dienstbierova zpráva prý Uhlovi připomněla dokument Charty 77 O postavení cikánů – Romů v Československu, který v roce 1978 podepsali Václav Havel a Ladislav Hejdánek. „Řešení romské otázky, napsali jsme tehdy dobovým jazykem, nevidíme v prosté integraci romského obyvatelstva do společnosti a ve vytváření podmínek pro tuto integraci,“ připomíná Uhl dokument, podle něhož si měli jedině sami Romové rozhodnout, zda splynou s většinovým obyvatelstvem a přijmou jeho civilizační hodnoty.
„Jen oni sami mohou rozhodnout i o stupni této integrace, pokud ji přijmou,“ udává Uhl, podle něhož je tomuto rozhodování romské obyvatelstvo vystaveno stále a po celý život. „A je na většinovém obyvatelstvu a orgánech státní moci, aby vytvořily důstojné podmínky pro toto rozhodování a přispěly k atmosféře vzájemného pochopení,“ dodává bývalý disident, podle něhož by se tyto prvky měly aplikovat i v současné uprchlické krizi.
K integraci nesmí být nikdo nucen
Následně Uhl připomněl, že to v červnu 2000 bylo poprvé, co podle něj český stát oficiálně uznal, v souvislosti s vládní koncepcí romské integrace, že integrace není totéž co asimilace. „Tedy že to není přizpůsobení (se) menšiny většině a splynutí s ní a že kromě různé míry asimilace, o níž rozhoduje každý Rom (a každý člověk) sám, musejí stát a společnost podporovat i skupinovou emancipaci Romů,“ napsal dále.
„Celá dlouhá léta čteme a slýcháme, že Romové v jednotlivých zemích jsou součástí nově se vytvářejícího evropského romského národa. A říkají to stále častěji i ti Romové, kteří se k romství veřejně hlásí,“ píše ve svém zamyšlení Uhl, který si myslí, že východiskem pro integraci Romů do většinové společnosti musí být důraz na etnicitu a na národní (etnickou) identitu.
Celý text Petra Uhla si můžete přečíst ZDE.
„Jinými slovy, musí být – při integraci, ale i při jakékoliv činnosti týkající se Romů – kladen důraz na národnost a na možnou příslušnost každého k etnické menšině, jejíž práva stát zaručuje,“ překládá novinář, jak jeho slova chápat, s tím, že je to tedy postupné osvobozování se z podřízenosti, v níž je romská menšina vůči neromské. „V integračním procesu nesmějí být Romové manipulováni. Je to proces založený nejen na dobrovolnosti Romů, ale i na svobodné vůli rostoucího počtu Romů i příslušníků většiny spolupracovat,“ má jasno.
Nucení dodržování tradic není v demokratickém státě možné
„Považuji za morální a politický úpadek prohlubující se přesvědčení, že Romové a nově také migranti, pokud by se usídlovali na českém území, musejí přece dodržovat zákony a české tradice, české zvyky,“ píše Uhl s tím, že tím ale nemyslí zákony a jiná závazná pravidla, která samozřejmě dodržovat musejí. „Pokud jde o zvyky, je to nelegitimní požadavek vzešlý z českého provincialismu a z izolovanosti české společnosti,“ dodává Uhl.
„Osobně jsem žil po celý život v rozporu s převládajícími českými zvyky, a často v otevřeném odporu vůči nim,“ napsal novinář na závěr s tím, že není možné, aby ve státě, který chce být demokratický a právní, někdo vyslovil požadavek na respektování nejen zákonů, ale i zvyků. „Patřím k těm, kteří doufají, že migrace a usídlování uprchlíků pomohou i české společnosti, aby byla pestřejší a hlavně lidštější,“ zakončil svou tezi.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jzd