Ministerstvo obrany kontrolovalo záznamy o evidencích základních registrů za účelem aktualizace registru branné povinnosti. Institut práva a občanských svobod Pro Libertate zjistil, co z toho vyplývá.

Branný zákon z roku 1868 zavedl v českých zemích všeobecnou brannou povinnost, která se týkala většiny mužů, její délka byla stanovena na tři roky. Od roku 1933 se sloužilo pouze roky dva. Po konci druhé světové války platilo, že branná povinnost vzniká v 17 letech, k odvodu se chodilo v 19, aby krajské vojenské velitelství (KKV) posoudilo, zda jsou muži ve stavu službu absolvovat. Na dvouletou službu se nastoupilo ve 20.

Roku 1990 byla délka základní vojenské služby stanovena na 19 měsíců a byla povolena možnost civilní služby, o tři roky později byla služba zkrácena na 12 měsíců. V prosinci 2004 byla základní vojenská služba v České republice zrušena a počátkem roku 2005 je Česká armáda zcela profesionální a branná povinnost bude vyžadována jen při ohrožení státu či za válečného stavu.

Někteří muži tak byli krajským vojenským velitelstvím shledáni způsobilými k vojenské službě, nicméně odvedeni již nebyli. Ministerstvo obrany s ním však v tomto případě počítá jako s tzv. vojákem v záloze, aniž by si toho jedinec musel být vědom. Podle institutu z toho vyplývá velice důležitý detail, a to v podobě lhůty, kdy tento „voják v záloze“ v případě stavu ohrožení státu má vyjádřit svůj nesouhlas s výkonem služby. Ať už z důvodu svědomí či náboženského vyznání.

Doposud neodvedeným mužům lhůta začíná 15 dnů ode dne, kdy jsou shledáni způsobilým k službě. Vojákům v záloze – těm, co již odvedeni u KKV byli – však začíná tato lhůta na vyjádření nesouhlasu již prvním dnem účinnosti vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.

„Myslete na to, pokud se vládní koalice rozhodne posunout své vojenské ambice o krok dál,“ doporučuje v závěru příspěvku institut Pro Libertate.