Šťastný prohlásil, že má z přijetí tohoto zákona velikou radost. „Myslím si, že se tím země posunula dál,“ pochvaloval si Šťastný s tím, že s ním souhlasí řada současných či bývalých politiků. Ochrana zdraví člověka je prý zásadní nejen pro Šťastného.

Filipiová oponovala, že zákon o zákazu kouření omezuje podnikání. „A my se prostě domníváme, že to není správné,“ prohlásila dáma.

Šťastný okamžitě připomněl, že provozování autobusové či vlakové dopravy je také podnikání, a přitom se v autobusech nesmí kouřit. Všichni to respektují a nepovažují to za omezení svobody podnikání. „Zákaz kouření v restauracích není ani tak o hostech, jak se říká, ale o zaměstnancích, kteří celý svůj život museli v práci dýchat rakovinotvorné látky,“ udeřil bývalý poslanec ODS.

Filipiová si však trvala na svém. „Stát pozvolna stále víc zasahuje do života lidí a já si kladu otázku, kde to skončí? My se tady bavíme o následcích kouření a pasivního kouření, ale víme, kolik lidí umírá na silnicích? A víme, kolik lidí umírá na obezitu? A to zakážeme auta? Nebo zakážeme tučná jídla?“ ptala se senátorka.

Pokud jde o ochranu osob pracujících v restauracích, Filipiová konstatovala, že nikdo občany nenutí pracovat v hospodě, kde se kouří.  

Šťastný odvětil, že se každý může rozhodnout, zda bude kouřit, či nebude. Je to svobodná volba. Tento zákon plošně nezakazuje kouření. Podle Šťastného chrání stát zdraví osob, které zrovna nemají cigaretu v ústech. Kromě toho má prý stát kuřákům pomáhat, aby se svého zlozvyku zbavili.

Podle Filipiové se však stát v této věci chová jako pokrytec, protože z tabákového průmyslu inkasuje desítky miliard korun rok co rok. „Pro stát je dnes kuřák lovnou zvěří, ale současně ten stát z toho něco má,“ připomněla dáma. Pokud by chtěl být stát skutečně důsledný, měl by tabák postavit na úroveň heroinu a absolutně ho zakázat.