„Teroristické útoky politických extremistů a náboženských fanatiků nejsou důsledkem deprese nebo jiné duševní nemoci, ale v prvé řadě jejich kriminálního jednání. Nejde o žádné šílence v pravém slova smyslu. Měli bychom striktně oddělovat případnou duševní chorobu pachatelů od jasně promyšlené strategie a fanatické touhy teroristů zabíjet,“ konstatoval vedoucí lékař vídeňské Psychologické služby, která se ročně stará až o jedenáct tisíc pacientů.

Mainstreamová média a tzv. „odborníci“ přitom právě depresemi a špatným duševním stavem vysvětlovali prakticky všechny aktuální teroristické útoky. A to včetně toho zatím posledního, který se odehrál tuto středu v Londýně. Podobné zkratkovité vysvětlení však rakouský psychiatr odmítá. „Depresivní jedinec absolutně ztrácí zájem o dění kolem sebe. Často se nejsou tito lidé schopni ani obléci a jednoduše nemají dostatek energie ani motivaci k žádnému násilnému útoku,“ uvedl Psota v deníku Kronen Zeitung.

Psota, který je zároveň viceprezidentem Rakouské společnosti pro psychiatrii, důrazně varoval, aby lidé neházeli do jednoho pytle teroristy a duševně choré jedince. S názorem svého kolegy z oboru souhlasí také ředitel odboru psychiatrie na univerzitě v Lipsku profesor Ulrich Hegerl. „Jedním z hlavních příznaků deprese jsou pocity viny. Takoví lidé nemají vůli spáchat násilný trestný čin. Nelze samozřejmě vyloučit, že například pachatel teroristického útoku v Mnichově měl deprese, ale ta rozhodně nebyla spouštěcím mechanismem pro vraždění.“

Hegerl nicméně konstatuje, že diagnostikovaná deprese může být považována za jednu z možných polehčujících okolností. Dodává zároveň, že neléčená deprese může časem dospět k maniodepresivní chorobě. Z mnoha studií navíc jasně vyplývá, že deprese nezvyšuje riziko k uskutečnění násilného trestného činu. „Depresivní jedinci obvykle umírají osamoceně,“ má jasno profesor a vedoucí lékař v psychiatrické léčebně v Bayreuthu Manfred Wolfersdorf.