Poslanec David se podíval na článek Vzestup globálního konformismu Bruce W. Davidsona, profesora na univerzitě v Ósace. Ten poukázal, s jakou ochotou se lidé po celé planetě přizpůsobili covidovým restrikcím a následně i politice udržitelného rozvoje. „Profesor konstatuje překvapivou ochotu, s jakou se lidé podvolovali opatřením ‚proti Covidu‘ a následně např. ideologii ‚udržitelného rozvoje‘ atd. Všímá si hlavně společenských podmínek, které lidi ke konformitě nutí. Ale neméně důležité jsou osobnostní vlastnosti lidí, které konformitě podléhají,“ píše na facebooku poslanec David.

David společně s Davidsonem ukazuje, že psané i nepsané normy pomáhají v hladkém chodu společnosti. Ale vedou i k intelektuální ukázněnosti, která ohrožuje samu podstatu svobody a života. „,Sociální kontrola‘ samozřejmě ke konformitě přispívá. Přijetí psaných i nepsaných norem chování komunity snižuje riziko konfliktů a vede k účelnému přizpůsobení. Jsou společnosti, v nichž je tradiční tlak na konformitu s autoritami vyšší než v jiných. Jejich členové vynikají ‚ukázněností‘. Společnost to determinuje. Usnadňuje to společnou akci, ale lidé se ani ‚neodvažují‘ myslet, mluvit, jednat. Byl popsán případ havárie letadla korejských aerolinií, která byla způsobena tím, že druhý pilot měl strach upozornit svého nadřízeného, že výškoměr nefunguje,“ dokládá David intelektuální nesmělost, ke které konformita vede.

Poslušnost, která je v západní společnosti patrná, může být podle Davida dána i geneticky, ale částečně ji lze připsat i nekritickým přijetím norem společnosti. „Konformismus je osobnostní rys. Je pravděpodobně determinován i geneticky, ale samozřejmě také do jisté míry nevědomým přijetím norem (internalizací norem),“ zamýšlí se David.

David ukazuje, že poslušnost a nevybočování z řady mohou být dány tím, jak se do západní společnosti pomalu plíží autoritářství a totalita. „Možná že konformismu přibývá jen v důsledku přeměny zejména západních společností na autoritářské a totalitní. Občané si uvědomují stále více, že jsou, nebo snadno mohou být, pod kontrolou a nevyhovění očekávání ,správného jednání‘ může vést k sankcím a ostrakizaci,“ píše David. Podle něho výsledkem může být stav, který David nazval poeticky předposírání. „Reakcí na to je tzv. ‚předposírání‘. Společnost stále více ovládá strach ,abych něco neudělal, neřekl‘. Technické možnosti kontroly jsou nyní nesrovnatelně větší než za reálného socialismu. ,Raději to hlásit, abych nebyl obviněn, že jsem to věděl a nehlásil‘,“ vyvozuje poslanec David.

A připomněl práci psychologa Josefa Pavláta, který ukázal strach z jinakosti na manželce diplomata v socialismu. „Psycholog Dr. Josef Pavlát na Psychiatrické klinice v Praze v osmdesátých letech demonstroval manželku diplomata, která v domnění, že je sledována (dost možná byla), se ostražitě a přehnaně vyjadřovala v domnělých intencích vyžadovaných tehdejším režimem. Například na otázku ,Kdy vznikla První republika‘, odpověděla, že ona uznává jen Slovenskou republiku rad (inspirovanou bolševickou revolucí). Dr. Pavlát to označil jako ,patologickou konformitu‘,“ ukazuje na příkladu David.