Jako první důvod uvádí pomalost, s jakou k přerozdělování dochází. „Doposud bylo přerozděleno 105 žadatelů o azyl ze 39 600, kteří se nyní nacházejí v Itálii, a 30 ze 66 400, kteří nyní přebývají v Řecku. Aby byl ovšem splněn plán přemístit více než 100 000 lidí z Itálie a Řecka v příštích dvou letech, to bude znamenat denně 140 uprchlíků,“ uvádí Barigazzi a konstatuje, že k podobnému číslu se nyní ani přinejmenším neblížíme. I přes výzvy vysokých představitelů Evropské unie se vše ještě komplikuje. „Současný proces probíhá velmi pomalu a členské státy EU ještě stále neuzavřely finální dohodu o tom, kdo si nakonec uprchlíky k sobě vezme,“ píše Barigazzi v úvodu druhého bodu.

Komentátor internetového serveru Politico navíc připomíná, že celkový počet schválených uprchlíků k přemístění 160 000 v sobě skrývá dva různé plány. „O přemístění prvních 40 000 bylo rozhodnuto v červnu a o zbylých 120 000 v září. Ačkoli Evropská unie hovoří o celkovém počtu uprchlíků, tak země zatím odsouhlasily přerozdělení pouze 32 256 lidí. Konečné slovo by mělo padnout až ke konci letošního roku,“ konstatuje Barigazzi a poukazuje také na nepřipravenost jednotlivých zemí poskytnout takovému počtu uprchlíků dostatečné ubytování. „Aktuálně podle Evropské komise čtrnáct zemí EU nabízí asi 3500 míst pro 160 000 uprchlíků,“ píše Barigazzi.

• Celý text v angličtině najdete ZDE

Bulharsko zatím nabídlo 1302 míst, ale Francie z přidělené kvóty 19 694 je zatím schopna přijmout pouze 900 lidí a Německo z přidělených 27 536 jen deset. Dalším problémem je podle Barigazziho nedůvěra samotných uprchlíků v příchod do některých konkrétních evropských zemí. „Prezident Evropské komise Jean-Claude Juncker minulý měsíc poznamenal, že Lucembursko je připraveno přivítat uprchlíky, ale vše prý nasvědčuje tomu, že oni z příchodu do Lucemburska příliš nadšeni nejsou. Někteří úředníci tvrdí, že největším problém bude přesvědčit uprchlíky, aby zamířili do zemí, ve kterých se podle svých původních plánů usadit nechtějí,“ poukazuje Barigazzi.

„Uprchlíci mají za sebou nepříjemné zkušenosti a nebudou chtít na palubu letadla nastoupit, protože si budou myslet, že je chceme vrátit na africký kontinent či na Blízký východ. Abychom je přesvědčili, bude nutné do tohoto procesu zapojit místní komunity přistěhovalců,“ cituje Barigazzi nejmenovaného úředníka. Většina zemí se i přes prohlášení svých politiků k dalšímu přerozdělování příliš nemá. Některé naopak svoji pomoc nabízejí, ale nejsou vyslyšeny. „Například Kosovo nabízelo již v září, že přijme 2000 až 3000 uprchlíků. Doposud však tamější vláda nedostala od orgánů Evropské unie žádnou odpověď,“ podivuje se Barigazzi.