„Nepřechylování se dostalo na úroveň gender problematiky, feminismu, odmítání rasismu a jiných zločinů proti zdravému ‚českému‘ rozumu. Přitom jde o maličkost, o to, jak se žena bude jmenovat, o záležitost, která nikomu neubližuje a ani jej neuráží,“ píše Barák.

Odpůrci nepřechylování ale nechtějí prý připustit, potom, co ženy už nechodí se závojem, mohou volit a mají stejná práva jako muži, teoreticky včetně nároku na stejný plat za stejnou práci, aby měly stejné příjmení jako muži.

Objevily se zesměšňující příklady použití nepřechýlených ženských příjmení. „Původci těchto rádobyvtípků ignorují fakt, že jazyk si vždy najde řešení. V prvé řadě je nutné přestat mluvit jako na buzerplace předlistopadové armády,“ pokračuje Barák. 

„Když budeme používat příjmení spolu s jménem, například Olga (Jan) Novák, nebo označení osoby, paní (pan) Novák, ukáže se slaboduchost ‚důkazů‘ neřešitelnosti životních situací bez možnosti přechylování. Větu ‚Hrají Hingis proti Graf‘ může z úst vypustit pouze buran,“ dodává.

„Samozřejmě by v souvislosti s touto legislativní změnou mělo přestat přechylování cizích ženských jmen. V minulosti byla propuštěna redaktorka, která odmítala přechylovat jména cizích sportovkyň. Dnes by měli být propuštěni všichni, co se vzpouzí nepřechylování,“ míní Barák.

Prudká reakce části veřejnosti na nově udělenou svobodu nepřechylovat podle jeho mínění ukazuje, jak silný je český jazykový imperialismus. Ten po roce 1918 i 1945 vyvřel v přejmenovávání tuzemských měst, obcí, náměstí, ulic, prostě všech místopisných názvů. Dokonce „útočíme“ i na zahraniční města, když jim dáváme názvy zcela odchylné od místní jazykové podoby. „Lze ještě pochopit Londýn – London, Paříž – Paris, ale určitě ne Štýrský Hradec – Graz. Ostatně Chemnitz není Saská Kamenice,“ dává za příklad s tím, že stejně tak se snažíme počešťovat jména osob procházejících místní historií.

„A kdo má snášet Naomi Ósakaovou, Suzi Quatrovou, Cecílii Pirelliovou, dědičku firmy Pirelli, či expertku na výživu Marion Nestleovou píšící o firmě Nestlé? Vždyť nikdo takový neexistuje. Nebo proč číst o rodinách Piëchových a Porscheových místo Piëch a Porsche. Myslíme si snad, že specifické pojmenování lidí (manželek) a míst působí jako kouzlo, kterým si je podmaňujeme?“ uzavírá publicista.