Před třiašedesáti lety se americký prezident Dwight Eisenhower loučil se spoluobčany na konci mandátu. Obdivovaný generál, který vyhrál druhou světovou válku, všechny překvapil, když svou rozlučku věnoval varování před nebezpečím, kterou pro zemi představuje „vojensko-průmyslový komplex“.

Spojenectví státu, zbrojařského byznysu a neziskových organizací za společným cílem.

Před několika lety novinář Michael Shellenberger přišel s varováním, že podobným nebezpečím se dnes stal „cenzorský průmyslový komplex“. Zde se pojí stát s médii a jinými formami a intelektuální zázemí tomu opět dodávají neziskové organizace a think-tanky. Často stejné, které předtím spolupracovaly se zbrojaři.

Nedílnou součástí tohoto průmyslu jsou třeba také „údajně nezávislí faktcheckeři“, posvěcující ten správný pohled.

Boj proti dezinformacím jako jeden z fenoménů dneška je podle něj právě výsledkem této cenzorské průmyslové činnosti.

Shellenberger se postupem času stal jedním z hlasitých kritiků těchto válek, které v obchodním nebo politickém zájmu vedou k omezování lidských svobod.

K návštěvě Prahy se rozhodl sám při četbě článků o předvolební kauze Petra Bystroně. Kauzu, ve které se k politickému boji proti sílící AfD spojují tajné služby několika zemí s opisujícími médii a pod rouškou režimu utajení bez jakéhokoliv důkazu šíří informace o vlastizrádné činnosti, novinář vidí jako velké ohrožení demokracie.

Spojil se s nezávislou novinářkou Cecílií Jílkovou a ta zorganizovala jeho návštěvu Prahy.

Součástí jeho návštěvy byla i přednáška v pražském klubu Lávka, kterou společně s Cecílií Jílkovou pořádala Společnost pro obranu svobody projevu. Sál nad Vltavou se zaplnil lidmi, o kterých bývalo v minulých měsících a letech slyšet právě v souvislosti s bojem za svobodu slova. Včetně Libora Vondráčka a Petra Macinky, dvou předsedů parlamentních politických stran, senátních Svobodných a europarlamentních Motoristů. ODS reprezentoval europoslanec Alexandr Vondra, který po Shellenbergerově přednášce odešel.

Americký novinář na úvod zmínil českého prezidenta Václava Klause, který před eurovolbami čelil obvinění, že bere peníze od Rusů přes rádio Voice of Europe, aniž se objevil jediný důkaz.

Zmínil Kafkův román Proces o člověku, který je souzen a netuší, za co. Takové „kafkovské momenty“ jsou podle něj dnes v Evropě i v USA stále častější.

Rusko je podle něj oblíbeným strašákem a bývalí agenti FBI jsou využíváni, aby s tajemným výrazem znalců zákulisí nálepkovali lidi jako ruské agenty.

Popsal příběh Clinta Wattse, bývalého agenta FBI, který si vymyslel story o ruském vlivu v Americe. Hvězdný moment si užil při svém svědectví, jak ruský vliv pomohl ke zvolení Donalda Trumpa.

Jak to s jeho svědectvím a důvěryhodností bylo doopravdy, se ukázalo až po několika letech, když po koupi Twitteru Elonem Muskem propukla aféra Twitter Files.

Nový majitel telekomunikačního gigantu se tehdy rozhodl předat šestici investigativních novinářů dokumenty z archivu společnosti, které popisovaly tlak politiků i neziskovek na ovlivňování obsahu sociální sítě. Shellenberger byl jedním ze šesti investigativců, který se do jejich zpracování zapojil.

„Narodil jsem se v roce 1971. V šedesátých a sedmdesátých letech byl trend široké svobody slova, potvrzoval to i Nejvyšší soud. Postupně se ale tento trend zcela obrátil,“ řekl o sobě divákům.

Zmínil, že v minulosti soudci i politici dokázali vnímat rozdíl mezi slovy a činy, i když ta slova byla sebevíc agresivní.

V posledních letech podle něj dochází k politizaci vládních úřadů i tajných služeb, které vůči jednotlivci mohou uplatňovat svou moc. Tím je to nebezpečnější.

Kauza Twitter Files podle něj ukázala, jak se to dělalo. „Byli jsme velmi překvapeni, když se v archivu Twitteru objevily e-maily z vlády a z úřadů a tajných služeb, vyzývající sociální síť, aby zasahovala proti některým názorům,“ líčil.

Již předtím si mnozí mysleli, že soukromé technologické společnosti byly vtaženy do politického boje. „Je něco jiného, když se vláda na něco ptá, a když cíleně vytváří systém tajných služeb, médií a sociálních sítí,“ popsal výsledky šetření.

Jako nejexemplárnější případ těchto zásahů, ke kterému se během přednášky opakovaně vracel, jmenoval kauzu „Hunterův laptop“ z předvolebního podzimu 2020.

Hunter Biden, syn bývalého viceprezidenta a prezidentského kandidáta Demokratické strany, zanesl do opravny svůj laptop, ve kterém byly dokumenty o jeho podnikání včetně působení na Ukrajině a v Číně, i e-mailové komunikace s otcem politikem, který se v jeho prospěch neváhal angažovat.

„Když se politik pokusí pomáhat byznysu své rodiny, je to v Americe trestné. A v tom laptopu o tom byly důkazy,“ řekl k tomu Shellenberger.

Některé informace z Bidenova počítače zveřejnil New York Post, ale novinové články byly na Twitteru i jiných platformách mazány.