I kdyby měl člověk schopnost vidět za roh, anebo dokonce za více rohů, asi by mu to nepomohlo. Co je za rohem, neplatí, pokud je to za rohem. Ještě že máme minulost, díky které víme, že mnohé z toho, co bylo považováno za samozřejmé, nemělo budoucnost. Nic dnes není samozřejmější než automobilismus. Jenomže i odpor k automobilismu se stal čímsi přirozeným. Co tedy nemá budoucnost?

Evropský parlament právě schválil dohodu členských států EU, podle které rokem 2035 skončí výroba automobilů se spalovacími motory. Z toho, co dnes víme o elektromobilech, je zřejmé, že auta na elektřinu nebudou levnější ani ekologičtější alternativou automobilů normálních. Averze politiků k benzínu a naftě mimochodem ničí životní prostředí už dnes, neboť vozový park stárne. Nová, ekologická auta jsou předražená a elektrická jsou bez dotace prakticky neprodejná. A je zde i ten populární vtip o výfuku elektromobilu, kterým je komín uhelné elektrárny.

Důraz na elektromobilitu je ve skutečnosti útokem na mobilitu. Sen o bezemisních automobilech je snem o světě bez automobilů. Dekarbonizace povede podle skeptiků a realistů k brutálnímu omezení dostupné individuální mobility čili k omezení svobody. Pokud jde o optimisty, ti spoléhají na zázraky. Třeba že někdo vymyslí levnou a věčnou baterii anebo levnou energii z obnovitelných zdrojů, které jsou dnes drahé a škodlivé až běda.

Soumraku automobilismu předchází soumrak automobilového průmyslu. Začíná to omezováním výroby kvůli chybějícím komponentům, například čipům. Vysoké náklady zvýší ceny, vyšší ceny sníží poptávku, a když už neprodané neprodejné vozy nebude kde hromadit, výrobní linky se zastaví a poslední zhasne.

Po generacích, které snily o cestování futuristickými vznášedly a vesmírné turistice, přicházejí generace toužebně vyhlížející svět, po kterém se bude chodit pěšky. I ve šťastné zdravé budoucnosti se bude cestovat, ale přednostně virtuálně, prstem po mapě.

Auto samozřejmě není posvátná kráva. Člověk tu byl před automobilem a bude tu i po něm. Škodlivou mobilitu může příštím generacím ušetřit umělá inteligence, díky které zavládne globální home office anebo distanční cokoli. Pokud by nám bylo dáno nahlédnout za roh, třeba bychom zjistili, že se automobilismus stane stejným anachronismem, za jaký dnes považujeme koňský povoz.

Nikde nestojí, že je člověk předurčen přidávat plyn. Ke slovu se dostávají generace, které řeší, jak člověka v jeho rozpínavosti zastavit. Mládež se přilepuje k asfaltu a v koloně automobilů, které takto zastavuje, se nacházejí vozy ojeté, ale i ty splňující nejpřísnější emisní normy. A co je symbolické, zastavují i elektromobily: jako by nám chtěli naznačit, že chorobnou mobilitu, která je proti přírodě, zlikvidují z jedné vody načisto. Že to spalovacími motory nekončí, ale pouze začíná.

V každém případě za roh nevidíme. Nemůžeme proto ani vyloučit, že po generacích, které budou uvědoměle chodit pěšky, nepřijde generace nová, progresivně konzervativní, která vymyslí benzínový motor!