Uri Berliner, dlouholetý redaktor Národního veřejnoprávního rozhlasu, pochází z liberální rodiny a sám se vždy cítil jako liberál. Jeho matkou byla vlivná rakousko-americká spisovatelka a aktivistka za práva leseb Eva Kollishová a vzdělání absolvoval na Sarah Lawrence College, což je původně ženská a později soukromá vysoká škola svobodných umění, založená jeho matkou.

Proto se Berliner podle svých slov vždy hodil na práci v NPR, která měla liberální tendence. V posledních letech je ale Berliner znechucen, kam tato nejtradičnější americká stanice směřuje. „Po většinu mého působení zde převládala otevřená a zvídavá kultura. Byli jsme šprti, ale ne aktivističtí nebo kárající. V posledních letech se to však změnilo. Dnes ti, kdo poslouchají NPR nebo čtou její zpravodajství na internetu, nacházejí něco jiného: vydestilovaný světonázor velmi malé části americké populace,“ tvrdí Berliner ve svém komentáři pro The Free Press.

Dnes NPR podle doložených ukazatelů vysílá jen pro progresivní liberalisty. Ještě v roce 2011 se 26 procent posluchačů označovalo za konzervativní, 23 procent za středové a 37 procent za liberální. V roce 2023 už byl obrázek zcela jiný: Pouze 11 procent se označilo za velmi nebo spíše konzervativní, 21 procent za středové a 67 procent posluchačů uvedlo, že jsou velmi nebo spíše liberální.

„V NPR již neexistuje duch otevřenosti a nyní, jak se dalo předvídat, nemáme posluchače, kteří by odráželi Ameriku. To by nebyl problém pro otevřeně polemické zpravodajství, které slouží úzce vymezenému publiku. Ale pro NPR, která údajně bere v úvahu všechno, je to zničující jak pro její žurnalistiku, tak pro její obchodní model,“ má jasno Berliner.

Progresivismus nabírá na síle

Směřování NPR k progresivnímu liberalismu prý otevřeně začalo s nástupem Donalda Trumpa do Bílého domu. „Stejně jako v mnoha redakcích bylo jeho zvolení v roce 2016 v NPR přivítáno se směsicí nedůvěry, hněvu a zoufalství. Ale to, co začalo jako tvrdé a přímé zpravodajství o bojovném prezidentovi, který velmi často nemá pravdu, se odklonilo ke snahám poškodit nebo svrhnout Trumpovo prezidentství,“ popisuje novinář.

Veřejnoprávní rozhlas tak například nepřetržitě pracoval s myšlenkou, že se Trumpova kampaň kvůli volbám spolčila s ruskými dezinformačními kruhy. O tomto tématu, ke kterému nebyly žádné dostupné důkazy, vzniklo na 25 reportáží.

„Když se však žádné věrohodné důkazy o tajných dohodách nenašly, bylo zpravodajství NPR pozoruhodně řídké. Russiagate se z našeho programu tiše vytratila. Jedna věc je, že se u důležitého příběhu rozmáchnete a minete se účinkem. Bohužel se to stává. Sledujete špatné stopy, necháte se zmást zdroji, kterým jste věřili, a střípky nepřímých důkazů se nikdy nespojí. Horší je předstírat, že se to nikdy nestalo, jít dál bez pokání, bez sebereflexe. Zvlášť když od veřejných činitelů a institucí očekáváte vysoké standardy transparentnosti, ale sami je nepraktikujete. To je to, co narušuje důvěru a vyvolává cynismus vůči médiím,“ je přesvědčený Berliner.

Russiagate ale nebyla jediným pochybením NPR. Veřejnoprávní rozhlas například v roce 2020 pár měsíců před prezidenstkými volbami zcela pominul reportovat o nalezení notebooku Huntera Bidena, který obsahoval e-maily o jeho špinavých obchodních transakcích. „Nechceme plýtvat časem posluchačů a čtenářů na příběhy, které nemají žádnou informační hodnotu,“ sdělil tehdy vedoucí redaktor zpravodajství.

„Notebook Huntera Bidena stál za zprávu. Ale nadčasový novinářský instinkt sledovat horkou stopu byl potlačen. Během setkání s kolegy jsem poslouchal, jak jeden z nejlepších a nejférovějších novinářů NPR říká, že je dobře, že příběh o laptopu nesledujeme, protože by mohl pomoci Trumpovi,“ přibližuje Berliner, jak se redakce NPR názorově vyhranila.

Politika zasáhla i do zpravodajství NPR o covidu, zejména při informování o původu pandemie. NPR totiž od začátku zavrhla hypotézu, že virus unikl z laboratoře, a vždy razila jedinou myšlenku, že pochází z trhu s divokými zvířaty v čínském Wu-chanu.

„S teorií úniku z laboratoře se téměř okamžitě začalo hrubě zacházet, byla odmítána jako rasistická nebo pravicová konspirační teorie. Jejími nejvýznamnějšími kritiky byli Anthony Fauci a bývalý šéf NIH Francis Collins, kteří zastupovali zdravotnický establishment. A to NPR stačilo, a dokonce jsme prohlásili, že únik z laboratoře byl vědci vyvrácen. Ale nebylo tomu tak,“ připomíná Berliner.

Jak vyšlo později najevo, Fauci a další propagovali teorii přenosu viru na člověka z netopýra, přestože věděli o pokusech, které v čínské laboratoři probíhaly nejméně od roku 2018.

Stejně tak Národní veřejnoprávní rozhlas zaujal jasné stanovisko po smrti Afroameričana George Floyda v roce 2020 a následném vzestupu hnutí Black Lives Matter. Objevovaly se názory na systémový rasismus v USA a bylo prací žurnalistů tyto teorie potvrdit, nebo vyvrátit na základě nějakých důkazů a společenské diskuse.  

„Poselství shora však bylo zcela jiné. Zamoření Ameriky systémovým rasismem bylo deklarováno jasně a zřetelně: Je to samozřejmost,“ vzpomíná Berliner, že tehdejší ředitel celému personálu napsal, že NPR se musí podílet na ukončení systémového rasismu a diverzita je nově prvořadým posláním NPR.

„Rasa a identita se staly prvořadými téměř ve všech aspektech pracovního prostředí. Novináři se museli každého, s kým jsme dělali rozhovor, ptát na jeho rasu, pohlaví a etnickou příslušnost a museli je zadávat do centralizovaného systému sledování. Absolvovali jsme školení o nevědomé zaujatosti. Byly nám nabízeny pravidelné schůzky, na kterých nás nabádali, abychom se nebáli přemýšlet a mluvit o rase. Tyto iniciativy byly podpořené grantem ve výši milionu dolarů od NPR Foundation,“ vypráví novinář, že zároveň vznikly desítky zaměstnaneckých skupin založených na identitě. Vznikly skupiny pro intersexuální lidi, latinskoamerické zaměstnance, černošské zaměstnance, muslimy, Asiaty, ženy nebo transgender osoby a mnoho dalších.

Tehdy už bylo Berlinerovi jasné, že lidé na všech úrovních NPR se semkli kolem progresivního světonázoru. „Existuje nevyřčená shoda na tom, jaké příběhy bychom měli sledovat a jak by měly být formulovány. Jeden příběh za druhým o údajném rasismu, transfobii, příznacích klimatické apokalypsy, Izraeli, který dělá něco špatného, a hrozivé hrozbě republikánské politiky. Je to skoro jako na montážní lince,“ tvrdí novinář, že například v konfliktu Izraele a Hamásu redakce neustále vyzdvihuje utrpení Palestinců, zatímco se bagatelizují zvěrstva ze 7. října a přehlíží se, jak Hamás záměrně ohrožuje palestinské civilisty.

Neúspěšné rozmluvy s vedením

Právě nedostatek názorové rozmanitosti se podle svých slov snažil Berliner jako zasloužilý redaktor řešit s vedením NPR. „V roce 2021 jsem prezentoval své názory na celorepublikové schůzce redakce. Když jsem naznačil, že máme problém s diverzitou, když například máme v redakci 87 demokratů a žádného republikána, reakce nebyla nepřátelská. Byla možná ještě horší. Setkala se s hlubokým nezájmem. Nikdo to dále neřešil,“ vzpomíná Berliner, který sváděl mnoho neúspěšných bojů s vedením zpravodajství, aby informovalo oboustranně.

„Proto jsem v roce 2022 z frustrace napsal generálnímu řediteli Johnu Lansingovi o nedostatečné názorové rozmanitosti a požádal ho, zda bychom si o tom mohli promluvit. Nedostal jsem žádnou odpověď, a tak jsem o čtyři dny později napsal znovu. Poté odpověděl, že by si rád vyslechl můj pohled na věc, a pověřil svého asistenta, aby domluvil schůzku. Ráno v den schůzky mi Lansingův asistent napsal, že náš rozhovor ruší, protože je Lansing unavený. Uvedl, že se ale na rozhovor těší a že mi bude zaslána nová pozvánka na schůzku. Ta však nikdy nepřišla,“ popisuje Berliner.

A tak se NPR přes veškeré snahy o „rozmanitost“ ve skutečnosti stal ideologicky vyhraněným. „Ještě v roce 2011 se naše publikum přiklánělo trochu doleva, ale politicky zhruba odráželo Ameriku; nyní se publikum vyčlenilo na malou progresivistickou skupinu. Naše zpravodajské publikum ani zdaleka neodráží Ameriku. Je převážně bělošské a pokrokové a soustředěné kolem pobřežních měst a univerzitních městeček,“ opakuje Berliner, že to zároveň má obrovský vliv na sledovanost NPR, protože se počet posluchačů neustále radikálně zmenšuje.

„S klesající sledovaností, žalostnou úrovní důvěry a diváky, kteří se postupem času stávají méně rozmanitými, není trajektorie pro NPR slibná. Dvě cesty se zdají být jasné. Můžeme pokračovat v tom, co děláme, a doufat, že se vše vyřeší. Nebo můžeme začít znovu, se základními stavebními kameny žurnalistiky. Můžeme si přiznat, kde jsme udělali chybu. Protože jsme to my, kdo má v názvu slovo veřejnoprávní,“ dodává novinář.