Nemocniční pokladny v celé západní Evropě musí počítat a posílají do lázní jen zlomky lidí. Lázně jsou  jimi placeny jen pro ty nepotřebnější případy. V naší republice se stále bojuje - mezi soukromým sektorem a státními organizacemi. Ten, kdo na tom prodělává, je pochopitelně především pacient.

Když dozorčí rady nedozorují

„Máme tu kolem osmdesáti procent privátních subjektů,“  uvádí pro ParlamentníListy.cz populární senátorka za severní Plzeňsko a Rokycany Milada Emmerová (ČSSD). „Zářným příkladem problémů jsou třeba lázně Aurora v Třeboni a především Janské Lázně a dětská léčebna Vesna. Je třeba dodat, že situace se v současné době na jihu Čech stabilizovala, ale starosti nám právě dělá jedna z mála dětských léčeben. Tíživá ekonomická situace nejen těchto subjektů se již táhne nějakou dobu, ale nyní je opravdu vážná.“

Není žádné tajemství, že prakticky všechny zbylé dětské léčebny se potácejí na hraně existence - to  se týká například také Kynžvartu. A jak je známo, již před několika lety se akciová společnost Léčebné lázně Františkovy Lázně rozhodla uzavřít jedinou specializovanou léčebnu pro gynekologická onemocnění dívek, na kterou bylo kdysi hrdé celé československé zdravotnictví. Podle specialistů, kteří však nechtějí být jmenováni, je za vším i tlak velkých farmaceutických koncernů, pro které jsou farmaka alfou a omegou a unikátnost českých a moravských lázní vesměs podceňují.

„Především je potřeba pořádně posílit kontrolní funkci,“ pokračuje dále Milada Emmerová. „V dozorčích radách společností nejsou odborníci - já bych řekla, že dokonce účelově, scházejí se jen párkrát do roka, takže jejich činnost je ryze formální. Navíc, kdo vystoupí proti společnosti, kterou je mnohdy štědře odměňován? Jak je možné, že třeba fakultní nemocnice mohou být kontrolovány Nejvyšším kontrolním úřadem a soukromé subjekty nikoliv? Soukromý sektor čerpá ze státních prostředků s malou zpětnou vazbou. Privátní subjekty jsou in a na státní se hledí jako na něco přežitého.“

„Pokud se modifikuje indikační spektrum lázní, je zapotřebí samozřejmě kvalitní personál pro nový typ zařízení a samozřejmě mít po ruce nemalé prostředky. Není tedy vůbec legrace předělávat zažité zaměření lázeňských zařízení,“ varuje Emmerová.

Za humny je to jiné…

Jen několik desítek kilometrů za naší státní hranicí je to jiné. Oblast termálních lázní a pramenů za Pasovem je typickým příkladem německého systému zdravotní péče. „Po roce 1994, kdy u nás začala platit zdravotnická reforma, jsme měli jen 10 procent klientů, kterým pobyt a léčbu hradila zdravotní pojišťovna,“ říká exkluzivně pro ParlamentníListy.cz manažer lázní Bad Griebach Horst Kaiser. „Před tím to bylo právě naopak. Zaznamenali jsme prudký pád, ale zanedlouho se vše srovnalo. Lidé pochopili, že když jde o jejich zdraví, není moc rozumné šetřit. Také jsme se pořádně pustili do marketingu a dnes k nám přijíždí i mnoho lidí z Čech.“ Jak je to možné? Němci neplakali nad rozlitým mlékem a konali. Nutno však dodat, že právě tato organizace, provozující mimo jiné jediné originální turecké lázně v Německu, je státní organizace, ve které má 60 procentní podíl okres Landshut, dvacet procent má kraj Pasov a stejný podíl pak zdejší osmitisícové městečko. Pro zajímavost - v loňském roce tady přenocovalo na 900 000 lidí!