Především se podle profesora Kellera za poslední tři dekády výrazně změnila rétorika politických elit. „Ještě nějakou dobu po listopadu 89 bylo heslem dne přiblížit se Západu a ve střednědobém horizontu ho třeba i dohnat. Ještě než jsme stačili dohnat Západ, zjistili odborníci, že si většina z nás žije příliš nad poměry,“ uvádí na základě tvrzení některých ekonomů.

Jedním takovým je například ekonom Mojmír Hampl: „Nad poměry si žijí obyčejné domácnosti, řadoví zaměstnanci a jak jsme se právě dozvěděli od Mojmíra Hampla, předsedy Národní rozpočtové rady vlády, také důchodci, kteří odmítají ‚dýchat s ekonomikou‘,“ podotýká Keller.

Označuje to za jakousi „fintu“ na české občany „Navnadit lidi na nebývalý vzestup životní úrovně, který předtím viděli jen v západní televizi, a jakmile z něj začali ochutnávat prvními doušky, důrazně je upozornit,  že si žijí nad poměry, a drsně jim ukázat, kam patří. Nedávalo by to smysl, pokud by mezitím nedošlo k přerozdělení majetků a k přeobsazení mocenských pozic. Nyní už je možno začít kompetentně, systematicky a politicky korektně utahovat šrouby,“ glosuje politické dění v naší společnosti.

Ve skutečnosti naše politické elity nevymyslely vůbec nic nového. „To jsme jen během tří dekád stihli opsat stejný kruh, jakým procházejí běžné domácnosti a řadoví zaměstnanci na Západě od konce druhé světové války do vyhlášení Green Dealu,“ dodává Keller.

A závěrem s ironickým podtextem uvádí: „Naštěstí máme demokracii, a to přímo v její nejliberálnější podobě. Ta dává plné právo každému, podepsat se bez jakýchkoliv následků třeba pod otevřený dopis požadující, aby bylo domácnostem alespoň toho 17. listopadu povoleno nastavit si v bytě topení o jeden stupeň výše.“