„Fakt, dobrý,“ prohlásil. Jeho přítelkyně, která na něj před branami věznice čekala skoro dva dny, jen dodala: „Do tebe to padá, jako Němci za války do krytu.“ Před tím si padli do náruče v parku u věznice v pražské Ruzyni. A oba měli slzy v očích. Ale popořádku.

Obležená věznice

Na jedné z příjezdových cest k věznici Ruzyň stojí předvolební billboard prezidentského kandidáta Jiřího Dientsbiera: „Spravedlivý stát je možný.“ Pak jedno stavení zdobí nápis Restaurace U Rychtáře, druhé hotel Meritum. Vrata Vazební věznice Praha – Ruzyně byla obležená lidmi, kteří očekávali propuštění svých blízkých. „Čekám tady na příbuzného. Zavřeli ho za drogy,“ prohlásil pro ParlamentníListy.cz pán, jenž se opíral o hůl.

U brány věznice na nástěnkách visely skvělé výtvory tamního výtvarného kroužku. Třeba podobizna komika Vlasty Buriana, dost věrná. Vedle nich mrzla početná parta novinářů. „Včera tady byla paní, co říkala, že tam sedí táta, brácha, bratranec, ségra a tak dál. Když jsme se ptali za co, tak prý čórky,“ poznamenala kolegyně. A pak se nadávalo na poměry, psychopatické šéfy ve vedení médií, psí život a tak dále.

• TÉMA: Amnestie

V hospůdce bachařů

Novináři a příbuzní za pár hodin vyčkávání vytvořili přátelskou atmosféru. Vězeňská služba udělala za dva dni několik informačních eskapád. Nejdřív mluvčí jednotlivých věznic nesměli informovat, pak ano, posléze zase ne. Ve věznicích komunikují s každým vězněm, který má být propuštěn, sociální pracovníci. Pokud vězni projeví potřebu informovat rodinu, sociální pracovnice ji telefonicky bude kontaktovat,“ prohlásila mluvčí věznice Ruzyň Pavla Bohatová v době otevřené komunikace.

Několik čekajících se zašlo ohřát. V nejbližší otevřené hospodě Na kovárně visí nad výčepem nespočet policejních čepic. Také cedulka, že na dluh dávají pouze osobám starším sedmdesáti let v doprovodu obou rodičů. „Čekatelé se sem přišli ohřát. Jinak sem propuštění vězni nechodí, protože se tu scházejí chlapi z vězeňské služby,“ poznamenal pro ParlamentníListy.cz hospodský. Jelikož se však nevědělo, kdy amnestované propustí, raději se většina vrátila zpět před vězeňskou bránu.

Čekání na amnestované

„Už se na něj moc těším. Je to hezký dárek do nového roku,“ sdělila Jana Pilařová, co čekala na přítele, jenž se za bránu vězení dostal kvůli neplacení alimentů. U věznice postávala už včera v noci, a protože pracuje v obchodu s potravinami, musela přemluvit kolegyni, aby za ni zaskočila. Najednou přijela tři auta, z nichž vyskákali policejní těžkooděnci a začali dělat prostor na vjezd dodávky. „Asi nějaký VIP vězeň,“ podotkla další čekající žena.

Na Ruzyni se amnestie prý odehrávala tak, že na popud soudců vznikla listina, která se naplnila jmény lidí, kteří budou propuštěni. Někteří odcházeli ven přímo z práce například v truhlárně. Do amnestie se vešla většina žen, které odpykávaly svůj trest na detašovaném pracovišti ve věznici ve Velkých Přílepech. Už za tmy pak většina čekajících dostala zprávu, že za chvíli budou amnestovaní venku. Z železných dveří nejdřív vyšla pohledná blondýnka a pak Tomáš.

Vězeňské blues

V parku před věznicí ho Jana přivítala dlouhým objetím a pak šli s reportérem ParlamentníchListů.cz na Tomášovo první pivo po necelém roce za mřížemi. V rukou nesl dvě igelitky. V jedné oblečení, v druhé dopisy od rodiny a přítelkyně. „Tu aminu jsem trochu čekal. Byli jsme čtyři na pokoji a nějak jsme si to možná vsugerovali. Dost jsem přemýšlel. Sice to, že mě strčili do vězení, cítím stále jako křivdu, ale úplně nevině v tom nejsem. Byl jsem pravda ve finanční nouzi, ale bývalá mě úplně odstřihla od syna a tak jsem se sekl. Posral jsem si život a teď je třeba jít dál,“ poznamenal Tomáš.

„Klause nemusím, ale za amnestii jsem mu na jeho stránkách poděkovala,“ doplnila Jana Pilařová. Podle Tomáše se toho za posledního půl roku ve vazební věznici Ruzyň hodně změnilo. Dřívější řád a vzájemný respekt se proměnil v chaos a podrazáctví. „Samej donašeč a křivák. V jednom oddělení sedí zloději s lidmi, co je chytli bez řidičáku, ale je tam i pár vrahů. Třeba Tonda, co uřízl hlavu knězi,“ dodal. Poslední tři dny prý vůbec nespal a únava na něm byla znát. Zanedlouho však pro ně přijela rodina a odvezla šťastný pár domů.

• Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE