Scheffler tak celkem sehnal 45 autorů, jejichž díla je možné zhlédnout na stránkách Deutsche Welle. Kechlibara zaujalo dílko britské autorky Polly Dunbar, jež nese jméno Lady Europe and children. Je na ní žena s modrými vlasy a šaty, která má u sebe kupu dětí v oblečení s národními vlajkami. Kechlibarovi to však přijde jako infantilní umění. Vnímá však podobnost s jiným z děl, na níž je slepice se svými kuřaty. 

Původní text ZDE

„Je to pohlednice z vichistické Francie roku 1942. Poměrně známá, na internetu koluje už pár let, na Redditu jsem ji poprvé viděl snad před třemi lety. Tu jen tak nezapomenete. Přeci jen nacikuřátko není k vidění každý den, navíc to dost zajímavě vypovídá o tom, jak ta třetí říše chtěla vidět samu sebe,“ poznamenal k ní Kechlibar a vyjmenoval i čtyři možnosti, jak k něčemu takovému mohlo dojít.

Zmiňuje nevinnou náhodu, nevinný plagiát, ale i cílený plagiát. A také „trolling par excellence, na úrovni těch akademiků, kteří posílali zhovadilé texty do feministických časopisů a podařilo se jim část z nich úspěšně udat. O téhle variantě uvažuji hlavně proto, že pod dílem je podepsána Britka. V takovém případě si už autorka v grantovém systému, podporujícím to správné umění, nejspíš do budoucna ani neškrtne, ale možná to za to stálo.“