Honzák se v rozhovoru mimo jiné rozpovídal také o tom, co bývá nejčastějším důvodem, proč někdo vyhledá pomoc psychiatra. Jsou to podle něj emoční poruchy, úzkostné stavy a deprese. Zároveň také upřesnil, co je podle něj největším úskalím dnešní doby – právě z hlediska psychiatrie. 

„Hledání pocitu bezpečí a jistoty, které mají dva konce spektra – buď se můžete přimknout až ztotožnit s autoritou (a nebýt nikdy vnitřně plně uspokojen) – nebo se můžete cítit individualistou (s menším pocitem skupinového bezpečí). Málokdo z nás ale unese svou roli ve společnosti, která má své většinové požadavky,“ poznamenal Honzák. 

V současné době často nejsme schopni vydržet ve vztazích. Podle Honzáka je to proto, že jsme dali celospolečensky přednost hédonismu před jasnými pravidly. „Říkáme tomu lidská práva, ale je to vlastně výraz osobního sobectví,“ prohlásil Honzák.

Své pak řekl i k rodičovství, kdy podle něj chování rodičů ovlivňuje zásadně jejich děti. „Výchova totiž není to, co říkáme, tedy ‚pozdrav tu paní‘... Ale to, co děláme – ‚tuhle krávu nezdravíme‘. Charakterní lidé vychovají vesměs charakterní potomky, ničemové zase ničemy,“ míní Honzák, jenž je zastáncem psychosomatického přístupu, kdy dle jeho slov dělit člověka na tělo a duši je nesmysl.

Závěrem pak hovořil také o pohlaví, které je dle něj zpochybňováno. „Natož role... nejistota se táhne bohužel od časů dospívání a společenská atmosféra neposkytuje pravidla. Tradiční mužská role je zpochybněna, kluci se nesmějí poprat, což je přirozený biologický princip sebeprosazení, a ‚sociální inženýři‘ ženou naši společnost do bažin.

Když se toho nikdo neujme, energičtí psychopati a psychopatky nám mohou v životech způsobit pěknou paseku. My, co jsme přežili ideologie nacismu i komunismu, tedy bijeme na poplach,“ připomněl Honzák.