„V Iráku, kde jsem byl v roce 2003, se o masové migraci vůbec neuvažovalo. V roce 2011 jsem byl v Afghánistánu,“ hovořil úvodem Štrobl, který poznával místní při práci s vojáky v Iráku a Afghánistánu.

Štrobl také uvedl, že nevnímá jako problém národnost ani islám, ale islámskou tradici. A právě proto varuje před přijímáním muslimů – jejich kultura se totiž neshoduje s evropskou, a to především ve vztahu k ženám a komunitě. „Hodně často se vyskytují debaty, jestli je islám mírumilovný, nebo není. To, co definuje to dané etnikum, je jejich tradice. Tradice, z kterých pocházejí. A tam to kompatibilní není,“ dodal Štrobl. 

„Kdyby dodržovali zákony, kdyby přicházeli tak, že je tady nějaká země se zákony, podle nichž jsou schopni žít, tak by tady samozřejmě mohli žít,“ poznamenal. „Ale to kdyby neplatí,“ řekl rázně Štrobl a poukázal na statistiky a každodenní zkušenosti. 

V rozhovoru zmínil také Švédsko, kde se mimo jiné kvůli migraci zvýšil počet znásilnění. V Rakousku se pak podle jeho slov muslimové odmítají učit věci, které nejsou v koránu. Šikanují prý také nemuslimské dívky. 

„Každá společnost si musí uvědomit míru rizika, kterou je ochotna přijmout. Nepochybně řada lidí, kteří přicházejí ze Sýrie a Afghánistánu, má zájem se začlenit a přijmout evropský styl života. A je jen na nás, zda je pro nás to riziko přijatelné, nebo ne. A já jsem zrovna jeden z těch, který říká, přijměte politické uprchlíky. Ale bavíme se o ekonomických migrantech, a to afghánští migranti bezesporu jsou,“ řekl. 

V Německu se podle Štrobla s daty hovořícími o spokojeném soužití s migranty čachruje, třeba s těmi o kriminalitě. 

„Islám sám o sobě není nebezpečný. Radikální muslimové jsou ale nebezpeční všude na světě,“ podotkl Štrobl. Závěrem se vyjádřil k syrským sirotkům, kdy vnímá, že bychom je dokázali začlenit do vlastní kultury. „Ale ten odpor, který vůči nim je, je ukázkou nedostatku národního sebevědomí,“ poznamenal Štrobl a zdůraznil, že samozřejmě čím menší děti by byly přijaty, tím lépe.