Lorenz studoval na Vídeňské univerzitě, kde na konci dvacátých let získal titul doktora medicíny. Ovšem největších profesních úspěchů dosáhl v oboru zoologie, jejíž studia zakončil v roce 1933, tedy v době nástupu Hitlera, druhým vysokoškolským titulem. Lorenz měl v oblibě zvířata a položil základy vědního oboru etologie, jenž se zabývá studiem chování živočichů. Vídeňský rodák si za svůj hlavní objekt vybral husy.

V době vpádu německých vojsk do Rakouska a po následném „anšlusu“ byl Lorenz na vrcholu svých vědeckých sil. Právě tato etapa je v jeho životě považována za nejkontroverznější. Jen krátce po anexi Rakouska vstoupil do NSDAP a přijal univerzitní profesuru. „Mohu říci, že celá moje vědecká práce je věnována idejím národního socialismu,“ napsal tehdy Lorenz ve své žádosti o členství v NSDAP. 

Za války jej před posláním na frontu nezachránilo ani jeho vědecké renomé. Ještě před tím však stačil v roce 1940 publikovat kontroverzní studii o darwinismu, jehož základní teze v odborném časopisu Der Biologe označil za konzistentní s nacistickou ideologií. Myšlenky zakladatele evoluční biologie Charlese Darwina podle tehdejších postojů Lorenze posloužily jako základ pro národní socialismus, jenž v konečném důsledku přinesl smrt milionům lidí.

V průběhu války byl povolán na východní frontu a v roce 1944 se dostal do zajetí, ve kterém strávil zbytek války. Po jejím skončení se v podstatě nikdo nezabýval jeho nacistickou minulostí a Lorenz se tak mohl bez problémů vrátit ke své práci. Dál rozvíjel obor moderní etologie a postupně se začal více zabývat vlivem působení lidské činnosti na přírodu. Postupně se z něj stával propagátor ekologie a to z něj učinilo faktického duchovního vůdce hnutí Zelených.

V roce 1973 se mu dostalo nejvyššího možného ocenění, když obdržel Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Když se přece jenom objevilo obvinění, že byl členem NSDAP, tak svoji temnou minulost vytrvale zapíral. A to až do té doby, než byla zveřejněna jeho členská přihláška. V 70. a 80. letech se Lorenz výrazně zapojoval do protestních kampaní strany Zelených, a to včetně blokád při výstavbě jaderných elektráren v zemi.

Až do své smrti na konci osmdesátých let patřil k vlivným vědeckým kapacitám a v roce 1983 mu byl například univerzitou v Salzburgu udělen čestný doktorát. Ovšem loni v prosinci se prestižní rakouská univerzita rozhodla Lorenzovi posmrtně ocenění odejmout. Jako důvod uvedla právě jeho členství v NSDAP, jež je neslučitelné s jejími hodnotami. Nacistická minulost tak jednoho z guru hnutí Zelených dostihla fakticky až po jeho smrti.