Hana Lipovská ocenila, že Petr Fiala připomněl starobylé slovo „drahota“, ale šetrně jej poučila, že tento termín znamená něco zcela jiného, než se dnes v ekonomice odehrává.

Na pomoc si vzala svůj starší text, který napsala pro web Masarykovy univerzity, kde kandidátka VOLNÉHO bloku studovala.

Pojem „drahota“ s oblibou používal prvorepublikový národohospodář Karel Engliš. Toho by profesor Fiala mohl znát už proto, že byl rektorem Masarykovy univerzity, a tuto funkci Fiala vykonával rovněž. Není to ovšem Englišův plezír, termín „drahota“ má v ekonomii definovaný význam.

„Drahota“ obvykle nastává během krizí. Projevuje se tak, že klesají ceny, ale ještě více mzdy. Třeba za „Velké deprese“ v USA klesla cena benzínu na polovinu, vajec na méně než třetinu a stejně bylo pro lidi problém si je koupit, protože jejich mzdy klesly ještě více.

Tato „drahota“ má v teoretické ekonomii i své technické vyjádření. Říká se jí „deflace“, případně „disinflace“. Jenže to, co zažíváme nyní, není deflace, ale přesný opak. Ceny neklesají, ale naopak letí nahoru. A vláda chce přidáváním ve státním sektoru tento růst dorovnávat, což založí další kolo zdražování. Této spirále se říká „inflace“.

Profesor Fiala a koalice SPOLU mohou premiéru Babišovi a jeho vládě vyčítat ledacos, drahotu ale rozhodně ne. I když by podle Lipovské bylo lepší, kdyby to tak bylo, protože deflace nemá na ekonomiku tak zdrcující dopady, jako inflace.

„Je proto smutné, že ministryně Schillerová nedokázala upozornit profesora Fialu na jeho ekonomický nesmysl,“ poznamenává Lipovská a dodává, že kromě inflace čelíme také hlouposti politiků.

A aby čtenářům aspoň trochu zvedla náladu, přidala z časů Karla Engliše čtyřverší slavného novináře a spisovatele Eduarda Basse:

„Mouka dražší, vizte ceny, křičí pekař ustrašený.

Chceme-li jen trochu žít, housky nutno podražit…

Konsumentu nelze více, nežli jít a oběsit se.

Učiň to však neprodleně, dokud špagát nestoup v ceně.“