Podle něj působí „pozoruhodně nepoučeně“ už název Höschlovy glosy Islám do Evropy skutečně nepatří, která byla otištěna ve 47. čísle loňského ročníku Reflexu.

Reichstäter míní, že už tradičně se zde opomíjí skutečnost, že muslimové po několik století dominují v rámci kontinentu zejména v Bosně a Hercegovině, Kosovu, Albánii či v jižním Rusku (kolem Krymu a Kavkazu) a dlouhodobé komunity existují také v Bulharsku nebo Litvě (pomineme-li imigranty do západoevropských měst v posledním půlstoletí a evropskou enklávu Turecka). Jinými slovy, islám je v Evropě „tradičním“ náboženstvím po mnoho staletí a otázky typu „patří – nepatří“ zde jaksi postrádají opodstatnění.

Religionistovi se také nelíbí tento závěr Höschlovy úvahy: „Jsou totiž v dějinách momenty, kdy je pro přežití mnohem výhodnější se zbytečně bát nevinného, než falešně důvěřovat zločinci. V Paříži 13. 11. se ukázalo, že tato chvíle pro Evropu možná nastává.“ To totiž podle Reichstätera navádí k paušálnímu odmítání muslimských žadatelů o azyl či občanství.

Mezi muslimy je prý jen 0,1 % teroristů

Religionista poukazuje na to, že respektovaný americký politický komentátor s muslimskými kořeny Fareed Zakaria se v několika posledních sloupcích přetištěných v Respektu vztahu islámu a světového terorismu důkladně věnuje. Předkládá statistické odhady, podle nichž v rámci USA ze tří milionů muslimů budou zhruba tři procenta tvořit onu radikální část potenciálně agresivní vůči majoritě, do které spadá i zbývajících 97 procent muslimů. Z celkové světové populace muslimů (zhruba 1,6 miliardy) tvoří aktéři teroristických útoků – podle Zakariou reprodukovaných čísel – zhruba 0,1 procenta. Jde o desetkrát menší podíl, než se kterým počítá profesor Höschl v rámci svých „mírnějších odhadů“, což podle něho i tak „velmi pravděpodobně znamená, že sem přitáhlo 10 000 (!!!) potenciálních teroristů“.

Reichstäter tvrdí, že kdyby se nakonec reálná situace skutečně pohybovala někde mezi 0,1 a 1 „zločinným“ procentem, paušální odmítavost vůči muslimským příchozím by v perspektivě tohoto čísla představovala přístup dosti cynický. „Nebude totiž od věci zmínit, že číselné odhady psychiatrů o obecném podílu nebezpečných ‚betajedinců‘ typu norského atentátníka Breivika v západních společnostech budou velmi podobné. Je tedy nebezpečím konkrétní náboženství, anebo sociopatologická agresivita, která je víceméně univerzálním fenoménem?“ ptá se religionista.

Muslimové by měli více viditelně odsuzovat terorismus

Píše také, že islámský terorismus je primárně společenským defektem, kde náboženská ideologie ve specifické interpretaci poskytuje záštitu politickému aktivismu, respektive terorismu. Zmiňovaný Zakaria proto uzavírá, že by měli muslimové veřejně odsuzovat terorismus. To se už na různých místech světa rozličnými způsoby děje, při pohledu z Evropy však dosti záleží na míře mediálního zprostředkování. Větší viditelnost těchto projevů by v každém případě dopomohla západním muslimům k větší integraci a přispělo by to jistě i k uklidnění nepříjemné atmosféry nedůvěry mezi nimi a evropskými „domorodci“, alespoň těmi bez programové xenofobie.

Hlavním kořenem současného problému s islámem je podle Reichstätera „závazné“ dogma exkluzivního monoteismu, tedy a priori nadřazený přístup vůči jiným náboženským tradicím či „existenciálním strategiím“, jako je například konzumní hédonismus sekulárních obyvatel Západu.

Religionista se domnívá, že s radikálním islámem si Evropané díky historickým zkušenostem a vyspělosti svých institucí dokážou nejspíše dříve či později poradit.