Robert Sedláček je režisér a scenárista dokumentárních i hraných filmů. Server a2larm.cz s ním přinesl rozsáhlý rozhovor o Českém století i prezidentu Zemanovi či Havlovi. Diskutovaný seriál, který pro Českou televizi vytvořila autorská dvojice scenárista Pavel Kosatík a režisér Robert Sedláček, vzbudil řadu reakcí, a ne vždy kladných. Veřejnost i kritika stále hodnotí, zda byl jejich přístup k naší historii správný.

„Mojí ambicí bylo, aby diváci pochopili sami sebe – tenhle národ. Proč si uděláme sametovou revoluci a pak to všechno zvrtáme. Proč tady pětadvacet let po revoluci jeden druhého nenávidí úplně stejně, jako se nenáviděly underground a popina v osmdesátých letech. Proč nám utíká to podstatné, zatímco zvedáme červené karty kvůli prkotinám. Kdo byl zvedat červené karty, když schválili Opencard? Kdo byl zvedat červené karty, když Babiš pokládal věnce na Národní třídě? Kde ti lidé byli? Kde jsem byl já? Chybí nám velkorysost, ale i já se jí učím. Třeba v souvislosti s tím, na co jsem narazil kvůli Českému století nebo tomu pitomému metálu, který jsem dostal,“ říká o svých uměleckých záměrech.

Metál je prkotina… Ti s červenou kartou hledají bezpečný cíl

Sedláček v rozhovoru tvrdí, že kvůli prkotinám narazil na animozity. „Metál je prkotina. Polovina lidí v této zemi si myslí, a mají k tomu dobré důvody, že se Zeman chová jako smyslů zbavený. Nerozumějí mu, je nečitelný, což je u reprezentanta státu problém. Já je úplně chápu. Nikdy bych ale nešel někoho ostouzet za to, že se stal součástí toho politického divadla. Vždyť to můžete vypnout. Rozechvělí studentíci někde na severu Čech přeskakujícím hlasem říkají, že nechtějí prezidenta, který mluví sprostě. Jirousi, probuď se…“ vyvolává zpět odkaz velké postavy undergroundu Ivana Martina Jirouse, řečeného „Magor“.

„Noviny se na titulních stránkách ptají, jak teď budeme mluvit s dětmi. Děti mluví jak kanál, já mezi ně chodím. Je to obrovské pokrytectví a unikají nám opravdu vážné věci. Privatizuje se stát. Prahu 10 řídí agent Státní bezpečnosti, který verboval jiné agenty. Moc si z nás dělá srandu. Kolik lidí volilo Aleše Řebíčka a celou tuhle garnituru? Jak dlouho trvalo, než se lidé v Ústí a Liberci rozhodli zatočit se svými zastupiteli? Teď už tam není ani z čeho krást. Kde byly červené karty? Byly schované, protože takový protest by byl nebezpečný. Přišli byste o práci nebo by vás vyhodili ze školy. Potřebujeme bezpečný protest a Zeman je ideální cíl,“ myslí si oceněný režisér, který na Hrad na předávání státního vyznamenání dorazil v mikině.

Hrad změnil i Havla

V režisérovi Českého století má tedy Miloš Zeman zastánce. Server a2larm.cz zajímalo, zda se podle něj Miloš Zeman změnil. „Kdysi jsem se se Zemanem sblížil a novináři ze mne od té doby tahají jeho analýzy. Ale já jsem s ním od té doby, co se stal prezidentem, mezi čtyřma očima nemluvil. Ale myslím si, že Hrad člověka změní. Havla také změnil. Masaryk si začal hrát na Habsburka a jezdit na koni. Změnil se každý. Máte vlastního zahradníka, který vám pěstuje ovoce a zeleninu, máte řidiče, máte lokaje, služebnictvo. Čerstvá rajčátka z hradní zahrádky. To jsou důležité věci, které vstupují do naší selské povahy…“ odpověděl Sedláček.

• Celý rozhovor ZDE.

Teď zjistím, jestli přežiju v nepsaných pravidlech televizní zábavy

Na jiném místě rozhovoru Sedláček mluví o nepsaných pravidlech. „Nejčastější zneužívání mezilidských vztahů vychází právě z nepsaných pravidel: Někdy se na ně odvoláte, jindy je popřete. Svět nepsaných pravidel je svět, v němž vládnou manipulátoři,“ uvedl.

Tím, že natočil České století, prý vstoupil do světa televizní zábavy, kde taková nepsaná pravidla rovněž platí. „Rozhodně ano, a teď zjistím, jestli tam přežiju. Musím poděkovat řediteli České televize Petru Dvořákovi, protože učinil rozhodnutí a nese za něj odpovědnost. Hvížďala, Pehe, Zídek, Peňás – vidím jejich tváře a představuju si je jako dramaturgickou radu, která posuzuje náš scénář, jestli naplňuje všechny etické, historické a dramatické konsekvence, které kvalitní a společensky prospěšný scénář musí mít. Dvořák se rozhodl uvěřit naší erudici a profesní minulosti, dal nám důvěru. Vznikl tak projekt, který není zatížený ničím jiným než tvůrčími horizonty dua Sedláček-Kosatík,“ říká na adresu lidí, kteří se vyjadřovali k jeho seriálové studii naší historie.

Havel je člověk dialogu a bez předsudků

Největší kritika Českého století směřovala k tomu, jak byl ztvárněn Václav Havel. „Havel je pro mě člověk dialogu a zároveň člověk bez předsudků, což je v Česku vzácnost. Tím, že měl mezní zkušenost z kriminálu, se dokázal vcítit i do perspektivy zločince. Dnes se ten nechce bavit s tím, ten nechce slyšet názor onoho a podobně. To jsou pro mě předsudky. To je dennodenní étos české politiky, žurnalistiky, veřejné debaty,“ popisuje režisér s tím, že Havel tento problém dokázal překonat v disentu i na Hradě.

„Já jsem ho neoznačil za člověka levicového. V Českém století je zabraný Havel v určitém dějinném okamžiku. Jestli budu mít možnost o něm třeba v budoucnu natočit film, budu asi muset řešit, jestli byl `pravičák` nebo `levičák`. V dějinných událostech, které sleduje České století, je jeho levicovost více patrná. Havel stál na straně slabších. Levice zahrnuje víru, že člověk může být lepší. Pravice říká, že jsme dobytek a musíme se domluvit, abychom z těch špatných vlastností něco získali,“ popsal Sedláček.

Havel to ustál… Klaus – šlechta z paneláku

„Já mám pro Havlovo prezidentství pochopení. Myslím si, že jeho hra Odcházení ještě dojde uznání. Já jsem ji přijal, naprosto. Je to sžíravý, sebekritický text. Co měl Havel dělat? Dál vést literární polemiky a zápasy? Vždyť už v osmdesátých letech se jeho hry hrály méně. Byl za zenitem. A Havla zajímalo vždycky něco nového. Tak si k těm ženským ještě přibral moc. Ale nějak to podle mě ustál. Jsou tam problematické momenty, ale už se nebavme o humanitárním bombardování. V takovéhle exponované funkci nemůžete být vznešený,“ prozradil tvůrce o svém pohledu na prvního polistopadového prezidenta.

A co soudí režisér o Václavu Klausovi? „Můj názor na něho se nemění. V jednu chvíli prostě řekl, že demokracie je od toho, aby se jedinci spojovali a prosazovali své zájmy. Sice z toho místo občanské společnosti vznikly gangy, ale to už vyplývá z povahy tohoto muže a z povahy tohoto národa. Je to šlechta z paneláku. A to jsou i dnešní mocní," říká jednoznačně.

Udělali jsme studii

Robert Sedláček se vidí v řadě těch, kdo dostali možnost ztvárnit obraz slavných dějin českého národa. „Víte, věci se dají udělat jenom určitým způsobem. Havlovi se teď odhalovala v Kongresu busta. Jak chcete jinak udělat bustu? Od dob faraonů se busta nijak nezměnila. Portrét události je zase portrét události. Mohli jsme z toho udělat muzikál, aby České století konkurovalo Vinařům a Kriminálce Anděl. Mohlo by se to jmenovat třeba Noc na Hrádečku. Havel a dvě ženy, to by se lidem líbilo. Nebo uděláte epos, nejlépe Tmavomodrý svět, slzopudné vyprávění o hrdinství drobných lidí. Anebo, jak je tomu v našem případě, uděláte studii,“ řekl ke svému přístupu k seriálu. „I ideologická studie, jakou je Gottwald, musí splňovat nějaká pravidla žánru. Já jsem o sobě řekl, že jsem Pujmanová kapitalismu,“ dodal. Právě seriál Gottwald režiséra Evžena Sokolovského prý kvůli spoustě lží považuje spíše za karikaturu.