Přijetí 40 sirotků by podle Mika zlepšilo naši pověst v zahraničí a narovnalo by to hodnoty v české společnosti. „Představme si taky, že my jsme to konkrétní dítě a zachránili by jenom nás. Z tohoto úhlu pohledu má najednou ta pomoc obrovskou hodnotu,“ dodává s tím, že nevidí jediný racionální důvod, proč ty děti nepřijmout. 

Velkou roli hrají v ovlivňování názorů na migraci ve společnosti politici. Jsme prý doslova v začarovaném kruhu. „Politici touží po hlasech voličů, a tak v lidech podněcují strach. A na to zas reaguje společnost. Musí se proto změnit hlavně to, jakým způsobem se politici vyjadřují. Stát není schopný pochopit, že pomáhat dětem je normální – a to i těm tmavým. Vždyť na tom stojí základní lidské hodnoty,“ zdůrazňuje aktivista.

Právě politici by podle jeho slov přitom měli lidem vysvětlit, že přijetí těchto dětí je i v zájmu naší bezpečnosti. „Co asi vyroste z dětí, které jsou v táborech zneužívané, a to i sexuálně. Pohybují se mezi gangy a musí žebrat?“ ptá se Miko, který uprchlický tábor na řeckém ostrově Lesbos viděl na vlastní oči. „Ten stav je šílený – i děti tam páchají sebevraždy,“ říká.

Co se týká projevů nenávisti, atmosféra se prý za poslední roky mnohonásobně zhoršila. „Ta nesnášenlivost tady vždycky byla, ale lidi si to řekli jen doma v obýváku. Ti, kdo se o tom bavili veřejně, šli rozeznat podle vzhledu. Ale dneska na Facebooku i maminky a tatínci posílají Romy do plynu,“ uzavírá Miko.