Fodorová je dcerou spisovatelky Lenky Reinerové, která za války přišla o celou rodinu, zažila věznění ve Francii, potom po válce i v Československu. Životních zvratů měla její rodina tolik, že by to vydalo na několik životů. „Příběh rodiny mám v sobě velice hluboko zapsaný. Ale já jsem si toho ani nebyla vědomá, když jsem vyrůstala. Dítě bere svoji rodinu jako za normál, mně to přišlo všechno normál. Různé věci jsem nevěděla, o různých věcech se nemluvilo, například o holokaustu,“ uvedla s tím, že se to dozvěděla až ve 12 letech. 

„Když mně bylo šest let, můj otec mi neřekl, že maminka je ve vězení, on mě šetřil. Řekl mi, že pracuje. Maminka pracovala, nikdy jsem ji nemohla vidět, nikdy nemohla telefonovat. Já si nepamatuji, co jsem si z toho tehdy vytvořila, ale myslím, že to bylo jedno mé základní trauma, že jsem si myslela, že matka buď zemřela, nebo mě opustila, protože jsem věděla, že ostatní děti mají maminky. To byla také vytvářející věc mé osobnosti,“ sdělila Fodorová. 

A vysvětlila, proč se dala na dráhu terapeutky. „Nesla jsem v sobě nějaký smutek. Neměla jsem na něj právo, protože se mi vlastně nic nestalo. Mně nezavřeli příbuzné, kvůli holokaustu, já jsem je nikdy neviděla, to se stalo mým rodičům. Ale pak jsem pochopila, že jsem tím také ovlivněná. A to vše se dalo odhalit,“ uvedla žena, která sama chodila hojně na terapie.

Vyprávěla pak o tom, jak pro její rodiče byl podle jejích slov komunismus smyslem života, i přes problémy, které jim komunisté způsobili. „Nerozuměla jsem tomu. Ale už to chápu. Byla to víra. Byl to smysl jejich života. Oba rodiče ztratili rodinu, a ta strana byla taková matka. Lidé se po hrůzné válce zkrátka ocitli sami, a byla to jejich víra. To nebylo o tom, opustit nějaký názor – to bylo opustit víru. Doma jsme kvůli tomu měli velké hádky,“ sdělila.