Plakat nebo se smát? „Paradox. Neočekával jsem, že se toho dožiju,“ připouští bývalý europoslanec a někdejší redaktor Hlasu Ameriky Libor Rouček. Rouček začínal ve válcovnách na Kladně, pak si prošel uprchlický tábor a čtyři kontinenty, než se začal zabývat vyšší politikou. „Znovu opakuji, že jsem odešel do exilu, abych se něco naučil a abych proti komunismu bojoval. Byl jsem na Hlasu Ameriky. Celý svůj život hájím hodnoty svobody, lidských práv, demokracie, právního státu a našeho členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Tyto organizace jsou postaveny na těchto hodnotách a jsou garanty naší možnosti se rozvíjet svobodně,“ dodal. V poslední době se totiž víc, než kdy jindy setkává s urážkami, a to jak na sociálních sítích a ve virtuálním prostředí, tak osobně.

Rouček konstatuje dál jasně, že nikdy nebyl v komunistické straně a nemá komunistickou minulost. „Přesto se dočkávám kritiky, když řeknu…,“ uvažoval.

Pak vysvětlil problematiku od začátku: „Mezinárodní tenisová asociace rozhodla, že se mohou ruské a běloruské tenistky individuálně zúčastnit turnajů a já kritizuji, že např. běloruská tenistka Sasnovičová může hrát ve Varšavě, ale ne v Praze. Jen kritizuji to, že česká vláda dělá opatření, která nikde jinde na světě nevidíme. Tím je to kontraproduktivní pro naši zemi a kontraproduktivní i pro českou vládu. Od počátku ruské invaze a agrese vůči Ukrajině se snažím prosazovat názor, že válka bude bohužel dlouhá a aby česká vláda měla zajištěnou podporu ve veřejnosti, musí dělat chytrou, inteligentní politiku. To znamená podporovat Ukrajinu humanitárně, ekonomicky i zbraněmi, zároveň nesmí jít do takových extrémů, aby např. zakazovali účast běloruským tenistkám!“ vzkázal.

„Ty dvacetileté holky nemají s válkou nic společného, akorát mají tu smůlu, že se narodily v Bělorusku! Když mohou hrát po celém světě, dokonce i v Polsku, které má velmi napjaté vztahy s Běloruskem, nechápu, proč by nemohly hrát u nás. Vláda dělá chybné věci a škodí si sama. Pak lidé vidí, že jdeme do takových extrémů. Pak se samozřejmě proti vládě obrátí. Jakoukoli pomoc Ukrajině budou krok za krokem odmítat,“ předpokládá Rouček.  

Může u nás zpívat? Radní se jde zeptat na ukrajinskou ambasádu

Podobné je to podle něj i s ruskou operní pěvkyní Annou Netrebko. „Má rakouské občanství, žije v Rakousku, vystupuje po celé Evropě, stačí se podívat na její stránky. Vystupuje od Verony, Berlína, Paříže, přes Malmö, po estonský Tallin. U nás se jde pražský radní pro kulturu zeptat na ukrajinskou ambasádu, jestli může zpívat, nebo nemůže. To jsou všechno věci ponižující, které nás diskreditují. Diskreditují aktéry, třeba pražské radní.

Ukrajinské straně to nepomůže ani o milimetr. Nedůstojné, kontraproduktivní, zbytečné! To neznamená samozřejmě, že jsem proruský nebo dokonce komunista! Jakmile tady vyslovíte trošku jiný názor, tak to od netolerantní pravice se zastydlým antikomunismem schytáte,“ popsal. 

Rouček: Čína není obchodní partner jen pro rozvojové země

Podobné je to podle Roučka i s Čínou. „Ať se nám to líbí nebo ne, Čína je druhá největší ekonomika na světě. Je nějakých sto padesát zemí na světě, pro které je Čína obchodním partnerem číslo jedna. Není to jen pro rozvojové země, ale dokonce pro Německo, unii jako celek, Spojené státy, Austrálii, Japonsko apod., člověk by si myslel, že je to i v našem zájmu,“ říká s ironií.