Plakat nebo se smát? „Paradox. Neočekával jsem, že se toho dožiju,“ připouští bývalý europoslanec a někdejší redaktor Hlasu Ameriky Libor Rouček. Rouček začínal ve válcovnách na Kladně, pak si prošel uprchlický tábor a čtyři kontinenty, než se začal zabývat vyšší politikou. „Znovu opakuji, že jsem odešel do exilu, abych se něco naučil a abych proti komunismu bojoval. Byl jsem na Hlasu Ameriky. Celý svůj život hájím hodnoty svobody, lidských práv, demokracie, právního státu a našeho členství v Severoatlantické alianci a Evropské unii. Tyto organizace jsou postaveny na těchto hodnotách a jsou garanty naší možnosti se rozvíjet svobodně,“ dodal. V poslední době se totiž víc, než kdy jindy setkává s urážkami, a to jak na sociálních sítích a ve virtuálním prostředí, tak osobně.

Rouček konstatuje dál jasně, že nikdy nebyl v komunistické straně a nemá komunistickou minulost. „Přesto se dočkávám kritiky, když řeknu…,“ uvažoval.

Pak vysvětlil problematiku od začátku: „Mezinárodní tenisová asociace rozhodla, že se mohou ruské a běloruské tenistky individuálně zúčastnit turnajů a já kritizuji, že např. běloruská tenistka Sasnovičová může hrát ve Varšavě, ale ne v Praze. Jen kritizuji to, že česká vláda dělá opatření, která nikde jinde na světě nevidíme. Tím je to kontraproduktivní pro naši zemi a kontraproduktivní i pro českou vládu. Od počátku ruské invaze a agrese vůči Ukrajině se snažím prosazovat názor, že válka bude bohužel dlouhá a aby česká vláda měla zajištěnou podporu ve veřejnosti, musí dělat chytrou, inteligentní politiku. To znamená podporovat Ukrajinu humanitárně, ekonomicky i zbraněmi, zároveň nesmí jít do takových extrémů, aby např. zakazovali účast běloruským tenistkám!“ vzkázal.