Podle slov Mallotové není názor Seltenreicha zjevně ojedinělý. "Patrně to není ojedinělý názor ‚pravdoláskařů', k nimž se zjevně počítá," napsala.  

"A tak mě i rouhavě a proti smyslu dosud napsaného napadá: Vyplatí se to vůbec? Kvůli jedinému, v současnosti ani zdaleka ne nejmasovějšímu způsobu odchodu lidí z tohoto žití rozbít napadrť 'starý svět', uvést jej do chaosu a možná i zcela rozvrátit? I kdyby jedinou cenou bylo 'jen' zásadní posílení populismu, nárůst autoritářských národních států, posílení totalitárních velmocí a rozbití Evropské unie, vyplatilo by se to? Takto vydávat všanc dobré dílo vícera generací Evropanů... Nebylo by lépe se s koronavirem naučit žít, a to i za tu cenu, že s ním někteří budeme muset zemřít, než se mu urputně bránit? Jednou na něco stejně všichni zemřeme, záleží však na kvalitě života předtím,'," citovala Mallotová Seltenreicha.

Seltenreich mimo jiné ve svém textu připomíná i slova německých frontových vojáků na konci druhé světové války o tom že si mají užívat válku, protože mír bude strašný. A jak Seltenreich píše, nemýlili se. "A co náš mír po koronavirové válce? Jaký ten bude?" ptá se. 

Problém vnímá například v tom, že když se po bitvě sčítají škody, dochází i na zjištění, že ne všichni byli vybombardováni stejně. "Dokonce se přijde také na to, že někdo unikl pohromě zcela a někdo si i pomohl. Takže když se vyjasní, že ne úplně všichni byli k oběti mezigenerační solidarity připravení pravdoláskaři, ale že tu byli i tací, kdo ten kříž vůbec nenesli dobrovolně, ale byli k jeho nesení přinuceni, strhne se velký povyk. Nakonec i ti, kdo nereptají, dávali mnohdy ze svého nedostatku a po skončení války se ocitnou na mizině," dodal s tím, že k životu procitne populistiscké bahno. 

Ptá se také na to, zda by nebylo lepší se s koronavirem naučit žít i za cenu, že s ním někteří budeme muset zemřít, než se mu urputně bránit. "Jednou na něco stejně všichni do jednoho zemřeme, záleží však na kvalitě života předtím," dodává Seltenreich. „Jistě, záběry z italských a španělských nemocnic jsou hrozivé, stejně jako případná Sofiina volba lékařů, koho upřednostní, a kdo proto přežije, ale možná to musíme přijmout. Pokud je koronavirus podle jednoho působivého přirovnání opravdu tygr stále číhající za dveřmi, co jiného zbývá? Sám neodejde a lék je v nedohlednu. Jediný plán, který slyšíme, říká, že když ‚opatření uvolníme’, dveře pootevřeme a tygr se do nich bude svými tlapami příliš drát, zase je přirazíme. A to nás tedy má věčně držet v zastaveném životě a v šachu?" poznamenal Seltenreich.