„Byl jedním z nemnoha, kdo v soutěži Chcete být milionářem? coby přítel na telefonu dokázal vyhrát svému kamarádovi 320 tisíc, když zpaměti odříkal data narození a úmrtí čtyř malířů a výklad zakončil větou: ‚Za b je správně – ale to je, Pepíku, látka pro devátou třídu základní školy‘,“ řekl o Zdeňkovi kamarád a partner z nakladatelství Daranus Jan Hlaváč při pohřbu. Tak jsme se rozloučili s elitním novinářem, jehož knihy, ať už podepsané nebo ne, jste možná četli i vy.

Třeba znát historii

Zdeněk Čech prožil bohatý život a měl tedy zážitků nepřeberně. Dost mě bavily jeho vzpomínky na dospívání, kdy jako syn předního českého diplomata chodil do škol v několika různých zemích, anebo ty spojené s novinařinou. Třeba, jak mu chtěli Němci na sjezdu sudetoněmeckého landsmanšaftu rozbít prořízlá ústa. V posledních měsících a týdnech už si však přál odejít a tajně věřil, že se setká s milovanou ženou Hankou.

Historii miloval, ale vždy mě upozornil, že ho mám správně nazývat „pouze“ historickým publicistou. V jednom rozhovoru prohlásil: „Historie, pro boha živého, není přece jen a jen o heslech! Historie, dějiny, to jsou příběhy se spoustou souvislostí. Hesla, obvykle vytržená z kontextu, vám plastický obraz dát nemohou. A když takové obrazy neznáte, žijete tak trochu ve vakuu a s podobně neinformovanými lidmi můžete dojít až k nesmyslům. Chybné hodnocení minulosti vede nakonec i k více, či méně bizarnímu pohledu na současnost a odrazit se to může, no, například ve výsledcích voleb...“